Auta se nejlépe prodávají, když je milujete, říká o své vášni pro historická Ferrari a Maserati Kateřina Trnková. Dnes jejímu sluchu lahodí nejen motory, ale i tóny z hi-fi techniky

Její otec dlouho neměl řidičský průkaz a matka pracovala na dráze, takže malá Kateřina Trnková trávila dětství ve vlaku. Jejich prvním rodinným vozem byla postarší škodovka − zvuk jejího motoru se nejspíš naučila rozeznávat jako první. Auta, která na počátku 90. let brázdila české silnice, přišla na řadu hned po ní. Když se rodačka z jihomoravského Mikulova zorientovala v tom, čím se který vůz na silnici ohlašuje, přibrala si další disciplínu: po setmění je poznávala podle světel.

K prohlubování znalostí o motorismu však Kateřina Trnková dokázala využít i hračky, které k tomu účelu nesloužily: vyndala třeba panenku z kočárku a pouštěla ho z kopce − potřebovala vědět, jak rychle pojede. Nemalovala princezny, nýbrž dopravní značky. A namísto oblíbených herců měla strop pokojíku vytapetovaný fotkami svých nejoblíbenějších modelů, mezi jinými například legendární Testarossy, Ferrari vyráběného v letech 1984 až 1996, o němž dodnes sní mnoho dospělých. V případě Kateřiny Trnkové však u snů nezůstalo: řadu vozů, jejichž křivky i výkon znala zpaměti jako dítě, nakonec viděla naživo, řídila je, nebo dokonce prodávala.

"Rodiče se nad mými zájmy naštěstí moc nepozastavovali, brali mě takovou, jaká jsem byla," vzpomíná Kateřina Trnková, jedna z předních českých odbornic na veterány značek Ferrari a Maserati, která se však vyzná v automobilech napříč značkami vyráběnými od druhé světové války. Do července loňského roku vedla divizi veteránů a ojetých vozů ve Scuderii Praha, jež tyto italské vozy v České republice zastupuje.

Když se spolu scházíme, charakteristickou červeň značky Ferrari v místnosti nahrazuje rudá souprava značky Dan D'Agostino, amerického výrobce špičkové audiotechniky. Skoro to vypadá, že je to schválně: před čtyřmi měsíci otevřené hi-fi studio Voix v pražské Dušní ulici, kde má Kateřina Trnková nově na starosti obchod a marketing, příchozím signalizuje, že jeho nová manažerka obývá víc světů najednou. Ač se to zprvu nezdá, jsou mezi nimi jisté podobnosti: zákazníky často při koupi neválcují argumenty, ale jejich vlastní emoce. Kateřina Trnková to ví a umí s nimi zacházet.

Koupím něco, co budu mít rád

Když pouští skladbu amerického jazzového saxofonisty Paula Desmonda s názvem Take Five, již proslavil klavírista Dave Brubeck, poposedne si na kraj sedačky a přestane navazovat oční kontakt. Nechce poslech klasického "fláku" rušit vyprávěním ani svou blízkostí.

Mezi hlavní pohnutky ke koupi veterána patří podle Kateřiny Trnkové vzpomínky na dětství.

Foto: Honza Mudra

"Zavřete oči," řekne po pár vteřinách a sundá z reproduktorů takzvané grily, ochranné a ozdobné kryty. Zvuk skladby se otevře a zostří. Je slyšet tlumený pohyb klapek altsaxofonu, hráčovy nádechy, ale jen tak akorát, aby empatičtější posluchač neměl pocit, že jemu samotnému dochází vzduch v plicích.

"Na to se nedá skoro nic říct, viďte?" usměje se Kateřina Trnková, když hudba utichne a radost z takřka fyzického potěšení odezní. Oblíbená hudba takhle údajně zamávala i s novou manažerkou Voixu, jehož showroom disponuje mimo jiné minikinem ve standardu, jaký by nejspíš uspokojil Leonarda DiCapria v roli ropného magnáta Howarda Hughese ve filmu Letec.