Luxusní trojúhelník. Rezidence Triangle proměnila kdysi nanicovaté místo ve vyhledávanou adresu

Rezidence Triangle stojí v šestém pražském obvodu na trojúhelníku vymezeném ulicemi Střešovická, Patočkova a U Laboratoře. Kdysi to místo vypadalo nanicovatě. Schovávalo se na něm několik chatek a boudiček zahrádkářské kolonie, jaké patří na periferii, a ne do metropole. Mnohokrát jsem si zahrádky prohlížel, když jsem se ubíral autem, tramvají nebo na kole na Ořechovku, nejkrásnější rezidenční čtvrť celé Prahy.

Rezidence Triangle

Foto: Ondřej Polák

Právě na Ořechovce chce každý bydlet, takzvaně lepší adresu v Praze nenajdete. Platí to už od dvacátých let minulého století, kdy čtvrť byla postupně stavěna podle vzorů takzvaných anglických zahradních měst. Kousek odtud je do svahu posazená vila stavitele Františka Müllera, kterou navrhl v roce 1928 legendární Adolf Loos a dodnes je považována za nejvzácnější rodinný dům Prahy.

Jakmile developer zahrádkářský trojúhelník zakoupil, byl jsem poněkud skeptický, a to ze dvou důvodů. Bude vůbec šance vybudovat na stísněné ploše něco kloudného, co by bylo kvalitou hodno Ořechovky? A bude se tu dát slušně žít, když parcela z jedné strany sousedí s poměrně rušnou Střešovickou ulicí a z druhé ji lemuje dopravou extrémně zatížená tepna Patočkova? Pouze kratší ulice U Laboratoře, která v geometrické kompozici sehrává roli základny, není frekventovaná, ale ani ona není bez chyb, protože odtud zase k nebi trčí betonový komín, pomocí něhož může dýchat tunel Blanka.

Zatímco zvnějšku celek vypadá kompaktně, uvnitř se rozprostírá nádherná moderní obytná zahrada, kam lze bez obav pustit děti.

Přesné měřítko

Skepse vzala za své, jakmile byl soubor domů dokončen, úspěšně osídlen a zabydlen. Stal se okamžitě vyhledávanou adresou, protože se prokázaly jeho urbanistické i uživatelské kvality. Rozhraní a pomezí různých světů, které působilo neklidně, nevyrovnaně a chaoticky, dokázali architekti Jan Schindler a Ludvík Seko svrchovaně ovládnout. Zpevnili jej, aniž by vytvořili bariéru. Dodali mu chybějící řád, sebevědomí. Zároveň umožnili zrod jakési novodobé brány zvoucí do nezaměnitelné čtvrti. Každý, kdo jede na Břevnov − a pochopitelně to platí i opačným směrem pro ty, kteří míří na Letnou přes Prašný most − má nyní před sebou rytmickou sestavu minimalistických domů rezidence Triangle.

Pro utěšený výsledek je podstatné zvolené měřítko. Autoři totiž velikost půdorysů (vždy 11 krát 22 metrů), nad nimiž zvedali hmotu, netrefovali od oka nebo podle intuice, ale vycházeli ze skutečnosti − odvodili ji od typických rozměrů zdejších vilek. Neméně důležité je pak jejich mírně kaskádovité, důsledně pravoúhlé uspořádání, pro lokalitu příznačné. Určujícím architektonickým objektem, k němuž se autoři vztahovali, se pak stala vila postavená Bohumilem Hypšmanem v roce 1927, jedna z prvních staveb završených plochou střechou, ve své době ještě velmi vzácnou a málo vídanou, nicméně právě díky ní stavba stále působí tak autoritativně a nadčasově.