Volfův revír: Malíř, který vládl dělům

Jakmile přestanu obstarávat revírní záležitosti, přikročím k sepsání scénáře filmu o Bohumilu Kubištovi. Nejde o to, že před měsícem a půl uplynulo sto let od jeho úmrtí, tedy doba, kdy už jsme schopni oddělit významné osobnosti od epizodních postav a rozpoznat objevitele od epigonů. Jsem přesvědčen, že v moderním českém umění nenajdeme tak autentického malíře, který by za sotva deset roků zanechal trvalou, hlubokou a originální stopu jako právě on. Kubišta je ideální dramatickou postavou. Jako by v předtuše brzkého konce spěchal, zhušťoval a urychloval poznání, na něž jeho souputníci měli dlouhý život. Narodil se 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích a zemřel už čtyřiatřicetiletý.

Otec Bohumila Kubišty je neznámý, což pro syna znamená svého druhu cejch, tehdy mnohem více než dnes. Prosadit se je pro parchanta těžké. Matka Marie Kubištová pocházela naštěstí z devíti sourozenců, z nichž zvláště její mladší bratr Oldřich − Bohumilův strýc − jej bude dlouhodobě nezištně podporovat, dokonce sáhne na manželčino věno, aby synovce dostal z finančních trablů.

Na královéhradecké reálce se Bohumil zajímá nejenom o malování, ale také o matematiku a geometrii, které bude používat při komponování obrazů, zvláště v souvislosti s principem zlatého řezu. V roce 1903 začíná studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale dostává se do křížku s profesorem deskriptivní geometrie Antonínem Helménessem, jehož usvědčí z chybných výpočtů, a krátce poté, zkraje jara roku 1904, je z ústavu vyloučen. Stává se tedy studentem Akademie výtvarných umění. Tam ale Kubišta odmítá malovat podle impresionistických zásad ražených profesorem Vlahem Bukovacem, a tak je mu po roce doporučeno, aby ze školy odešel.