Donedávna byl nejvyšším vojenským představitelem NATO. Loni koncem listopadu odešel do penze a první týdny v civilu jsou pro něj tak trochu "průzkum bojem", jak říká.
Armádní generál Petr Pavel vypráví, že třeba v Praze pro něj zatím není jednoduché zaparkovat, protože podobné úkony za něho měli léta na starosti jiní.
Nakonec jsme se ale u kávy v americké smažírně kuřat v jednom pražském obchodním centru úspěšně sešli a dobře naladěný dnes už bývalý voják mě pobavil hned první odpovědí.
Co nejzajímavějšího jste se v loňském roce dozvěděl?
Nejzajímavější bylo dozvědět se, že Jaromír Soukup není android. Původně jsem ho za androida považoval, protože jsem si všiml, že v televizi Barrandov se vyskytuje od rána do večera. Přečetl jsem si totiž, že v Číně mají umělého hlasatele, a myslel jsem si, že tohle bude stejný případ. Ale pak jsem si na základě znalosti Star Treku uvědomil, že android nemůže ublížit člověku − tam byl android Mr. Data naprogramován tak, že to za žádných okolností udělat nemůže −, mně však sledování Soukupa způsobuje fyzické utrpení.
Kolik pořadů s Jaromírem Soukupem jste zvládl zhlédnout?
Zvládl jsem asi půlhodinu týdně, ale i to moje žena označuje za masochismus. Někdy jsem se na to musel podívat, protože zvláště jeho pořady s prezidentem jsou vlastně objevné − v tom, co všechno je ještě možné.
Co nejzajímavějšího jste se za minulý rok naučil?
Že je pravdivé tvrzení, že i na důchod se dá těšit. Pokud je člověk zdravý, což je základní podmínka, přináší důchod obrovskou spoustu možností. Pro mě třeba dosud nepoznaný pocit svobody rozhodovat sám o sobě a o svém čase a otevřít se aktivitám, které jsem si přál dělat a neměl jsem na ně čas. Jako třeba přečíst si o věcech, které nesouvisejí s mou prací.
Ta bohužel pohlcovala veškerý čas, i pokud šlo o četbu, takže moje četba byla vždy cílená k problematice, která mě zajímala profesně. Teď si tedy mohu přečíst i to, co mě zajímá a nesouvisí s mou prací.
Co jste četl jako první?
Vždy mě zajímala příroda a životní prostředí, takže jsem se chtěl dozvědět víc o změně klimatu, energetice, třeba o dostavbě jaderné elektrárny u nás. Také se chci víc dozvědět o alternativních zdrojích, abych v tom měl trochu jasno. A pak samozřejmě hodně čtu o tom, co má spojitost s mými koníčky, o cestování a všem, co souvisí s motory.
To je váš koníček?
Mám auto i motorku, které do značné míry naplňují moje představy, takže jakákoliv jízda s nimi je pro mě příjemným trávením času.
Jaká nejnebezpečnější informace se k vám loni dostala?
Ta je také nedávného data. Je to ta informace, že naše Bezpečnostní informační služba, na kterou bychom měli všichni spoléhat, jsou vlastně neschopní čučkaři. Je to opravdu jedna z nejnebezpečnějších informací, kterou jsem loni zaznamenal, protože v sobě nese několik velkých rizik. Jedno z nich je to, že lidi přestanou věřit svým bezpečnostním institucím a pak že přestanou věřit obecně státním institucím. A rovněž to vysílá špatný signál k našim aliančním partnerům, kteří s naší službou sdílejí informace. Mohli by pojmout nedůvěru, jestli informace sdílejí s tou správnou organizací.
A také to vysílá negativní signál našim oponentům, protože zjistí, že míra přijatelnosti jejich aktivit je mnohem vyšší, než si vůbec dokázali představit. Což je jistě potěší.
Do konce listopadu 2018 působil jako předseda vojenského výboru Severoatlantické aliance, což byla nejvyšší vojenská funkce NATO.
Narodil se v Plané u Mariánských Lázní.
Chodil na vojenské gymnázium v Opavě a v roce 1983 absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově.
Byl členem KSČ. Vojenskou kariéru začal u výsadkářů, účastnil se misí UNPROFOR, vyznamenal se při záchraně francouzských vojáků v Bosně roku 1993. V roce 2012 byl jmenován náčelníkem Generálního štábu.
Druhým nejvyšším mužem NATO – po generálním tajemníkovi – se stal v roce 2015 jako první zástupce ze zemí bývalé Varšavské smlouvy.
O "neschopných čučkařích" ale mluvil v zásadě jen jeden člověk…
Ale je to člověk, jehož slovům se dostává velké pozornosti a publicity a jehož podle průzkumů podporuje polovina lidí.
Co byste po loňské zkušenosti už nechtěl zažít?
Nejde jenom o loňský rok. Jde o záležitosti, které nás provázejí dlouho. Jsou to z pohledu většiny lidí nesmyslné konflikty, protože by se daly řešit úplně jinak, ale není k tomu dostatečná vůle. Ať je to konflikt v Sýrii, v Jemenu a také stále nekončící konflikt v Afghánistánu i zamrzlý konflikt s horkými projevy na Donbasu. Prostě události, které podle mě už dávno nemají místo ve 21. století, ale bohužel se s nimi pořád potýkáme.
Z čeho máte s výhledem na tento rok největší obavy?
Nejspíš asi z toho, že nebudeme schopni s dostatečnou znalostí věcí a ochotou vnímat nové poznatky a dávat si je do souvislostí s riziky, která nám hrozí. Povaha dnešních rizik je taková, že si je moc neuvědomujeme. Žijeme v relativním dostatku, služby fungují, i když na ně nadáváme, a máme pocit, že není čeho se obávat. Jenže rizika, která nás obklopují, jsou plíživá, takže si je málo lidí připouští. Bohužel máme rostoucí tendenci věřit jednoduchým pravdám. Jednoduché pravdy jsou záludné v tom, že jsou většinou omezené nejbližšími volbami, jsou to jednoduchá řešení, která mají za cíl získat politické body. Ukazuje se, že řada problémů nesouvisí jen s bezpečností, ale také se zmíněnými energiemi, se zásobami vody, s klimatickou změnou, která může v blízké budoucnosti vyústit v migraci mnohem masivnější, než jakou jsme kdy zažili.
To jsou všechno věci, o kterých bychom už dnes měli seriózně uvažovat. Přesahují horizont jednoho volebního období a jsou ve svých důsledcích natolik vážné, že se do nich většině politiků nechce pouštět, protože opatření, která by museli přijmout, by nutně bolela.
Co se dočtete dál
- S kým by rád Petr Pavel zašel na večeři?
- Má nějaký zlozvyk, kterého by se rád zbavil?
- A čemu se bude věnovat v novém roce?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.