Dana Drábová: Bojím se, že poroste neochota kriticky myslet. Dál budeme žít v pohodlných bublinách izolujících nás od reality života

Dana Drábová zažila událostmi nabitý rok, během nějž se přinejmenším dvakrát veřejně postavila českému prezidentovi Miloši Zemanovi. Zdvořile, věcně, ale účinně. Nejprve šlo o kauzu otravy někdejšího ruského agenta Sergeje Skripala jedovatou látkou označovanou jako novičok. Případ dostal "domácí" rozměry ve chvíli, kdy prezident oznámil, že vzorek smrtící chemikálie kdysi vyrobilo i Česko.

"Látka, která u nás byla předmětem úspěšné nebo neúspěšné mikrosyntézy, byla chemicky jiná než ta, která byla použita v britském Salisbury. S definitivní platností," řekla tehdy předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. A s podobnou rozvahou reagovala i na další politicky citlivou otázku: která společnost připadá v úvahu při možné dostavbě nových jaderných bloků v Česku. Namísto ruského Rosatomu − například − zmínila dobré reference Jihokorejců.

Dana Drábová nejspíš šetří energii na lepší věci než půtky s politiky. A pokud jde o výhledy do budoucna, nevěští společnosti nic tragického.

Co nejzajímavějšího jste se loni dozvěděla?

Každý den se dozvím něco zajímavého. Tím je život krásný. Vybrat jednu věc nedokážu. Ale třeba: v historii naší planety byla období, kdy teplota vzrostla či poklesla o 10 stupňů během sta let. A život se tomu přizpůsobil. Jen byl jiný.

Co nejzajímavějšího jste se loni naučila?

Při projektu Pomáháme fotografiemi se čas od času setkávám s mentálně postiženými kamarády, což je vždy zážitek a veliká zkušenost. Jak může být život jednoduše šťastný. Když mají radost, smějí se naplno. Když jsou smutní, naplno pláčou. Když se jim líbíte, popadnou vás za ruku. Když se jim nelíbíte, otočí se k vám zády. Jejich svět je stejně bohatý a krásný jako ten náš. A mnohem upřímnější.