Vánoční povídka Ivy Pekárkové: Případ detektiva Ploutvičky

Byl jsem dočista na dně. Život soukromého detektiva už mi nevoněl. Rýt čumákem v bahně pokaždý, když chcete schrastit kus žvance, to není nic pro mě. Já nerad lovím v kalných vodách, a teď mi už dlouho nic jinýho nezbejvalo, jinak bych nejspíš chcíp hlady. Vážně jsem uvažoval, že to ukončím, vystrčím hlavu ven a nalokám se jedovatýho vzduchu − a potom jsem ji spatřil.

Vplula do kanceláře, mladá, štíhlá a ladná, upnutá ve slušivý zelený kůži. Prostě moje krev. Taková se o mě už dlouho neotřela.

"Detektiv Ploutvička?" přála si vědět. Hlas měla jako pramen čerstvé vody. "Myslíte… myslíte, že mi dokážete pomoci?"

"K vašim službám! Cokoli si jen budete přát!" Byl jsem okouzlen. "Má detektivní kancelář nabízí služby všeho druhu…"

"Já vím, co nabízíte," řekla netrpělivě a svůdně se zavlnila v bocích. "Dokážete najít mého manžela?"

A svěřila mi, co se přihodilo.

Pohybovali se s manželem u břehu rybníka. A zrovna když si pochutnával na kusu rohlíku, vyletěl zničehonic vzhůru − nevydal přitom ani hlásku, jen sebou bezmocně mrskal − a od té doby se nevrátil. Je z toho zoufalá.

Nevěděl jsem, co na to říct − se záhadou tohoto druhu jsem se během své praxe dosud nesetkal. Tak jsem ji aspoň doprovodil na místo, kde se to stalo. Ale kde nic tu nic. Hladina rybníka byla nezčeřená a ani duby na břehu neprozrazovaly nic o tomhle neštěstí.

Paničce jsem nepomohl. A když jsem se pak o ni pokusil trochu otřít − manžel je pryč, tak o co jde −, řekla mi, že jsem slizký: copak nevím, že tohle vůbec není vhodná doba k podobnému chování?

A tak jsem pátral dál.

Brzy jsem zjistil, že se mezi staršími obyvateli vyskytují pamětníci, kteří něco podobného taky viděli. A jeden z nich, tak starý, že se mu z ramenou odlupovaly šupiny, mi tvrdil, že prý i on sám zažil něco podobného. Když byl ještě maličký, taky ho, když se zrovna krmil, neviditelná síla odnesla pryč, ve velmi delikátní pozici. Zachránil ho ale muž, který zrovna seděl na břehu. Zaškaredil se na něj a mrštil jím do vody. Nesmírně nepříjemné a ponižující, že ano, ale zachránil mu život. Dodnes nechápal, co se vlastně stalo.

Byla to čím dál větší záhada.

Ale pak nastala ta hrozná událost a já jsem měl náhle jiné věci na starosti.

Přišli lidé, primitivní a hřmotní, a dočista nám zničili prostředí. Protestovali jsme, ale co nám to bylo platné? Naložili nás na náklaďáky a odvezli pryč.