Vánoční povídka Miloše Urbana: Hořet pro Vánoce

Asi každá rodina má svou historku o vánočním zahoření. U nás se to stalo, když bylo synovi devět měsíců a my byli s tehdejší ženou tak unavení, že jsme po večeři a rozbalování usnuli na koberci, zatímco on se kolem nás plazil, strčil hlavou do krabice, na níž byl zmuchlaný balicí papír, ten se vznítil od svíčky na stromku a větev zas od toho papíru. Vzbudili jsme se včas. Matka i dítě v pořádku, otec na prášky a dodneška si incident vyčítá.

To je dávno, od té doby si na mimina dávám bacha.

Jinde to proběhlo trochu jinak. Belgičan Lucas, odborník na evropskou ekonomiku, přijel k rodičům své ženy na jihu Čech. Vánoce. Bohužel dorazil o den dřív, takže si s Gustavem a Janinou, Martinými rodiči, lámanou angličtinou a ještě lámanější češtinou stačil říct už třiadvacátého prosince vše, co byli schopní vyjádřit, on jako oni. Čtyřiadvacátého dlouho spal, pak byl postní brunch, jáhly a kuba, s vidinou zlatého prasátka. Odpoledne procházka v polích, do oranic raději nevstupovat, protože i tyhle Vánoce byly na blátě. Aspoň že milosrdná mlha halila placaté lány a blízký, málo zajímavý lesnatý vrch, ožívající jen v houbařské sezoně (jako že jich bylo v posledních letech málo).

Večer cukroví, jako ryze český předkrm šunková rolka s křenem, pak kapr a salát a první část rozbalování dárků, v sedm čtyřicet sedm to bylo hotové jako příliš rychlá soulož (Tu stihli hned ráno v bývalém dětském pokojíčku. Teda děti. O rodičích se nic neví.). I to se počítá.

V osm televizní pohádka, a must see, jak ironicky poznamenal Lucas, pak mu ironie uvadla na rtech, když pochopil, že koukat se bude. Ani ne Popelka, něco jiného, pozdějšího, co sice neznal, ale jistě je to dobré. I když kdo se v tom má vyznat? Až na pár těch ikonických mu všechny filmové pohádky splývaly do jedné barevné selanky. Loni se zeptal Marty, proč v každé aspoň jedna postava musí šišlat.

Sedl si se svou ženou Martou a její matkou Janinou na sofa, bylo akorát pro tři. Otec Gustav v křesle zasténal, že ho bolí žaludek, měla mu ta jeho dovolit, aby pil ke kaprovi plzeň, a ne to debilní bílý víno, a že si půjde lehnout na otoman do kuchyně, jen na čtvrthoďku. A šel. Takže tam zůstali tři a dárky rozbalené jen z poloviny, v telce pohádka.

"Než to skončí, budem spát," prohlásila Janina a začala u televize rozbalovat dárek, který jí podle ozdobné cedulky patřil. Byl tam fialový fén.