Dějiny znají mnoho případů zmizení, které se nikdy nepodařilo objasnit. Jedním z mých oblíbených je záhada obklopující osud francouzsko-britského umělce a vynálezce Louise Le Prince (1841−1890), který mezi prvními na světě sestrojil filmovou kameru. Snímek, jímž zaznamenal dění na mostě v britském Leedsu, natočil Le Prince řadu let před slavnými bratry Lumièrovými.
Louis Le Prince mohl být vážným konkurentem slavného amerického vynálezce Thomase Alvy Edisona, kdyby však v úterý 16. září roku 1890 vcelku příhodně nezmizel se všemi svými zavazadly z jedoucího vlaku na trase Bourges−Dijon. Do vyšetřování se okamžitě pustila francouzská policie i britský Scotland Yard; Le Prince, jeho osobní věci ani tělesné ostatky se však nikdy nenašly.
O sto let později se z francouzského policejního archivu vynořila fotka utopence se vzdáleně leprinceovskými rysy, ale taková pointa rozumného člověka neuspokojí: potěšme se proto teoriemi o dokonalé sebevraždě, průmyslovém spiknutí nebo o požadavku Le Princeovy rodiny, aby vynálezce zmizel v zámoří, protože byl homosexuál. Což Le Prince nebyl. Nepříjemné nevědět, co se skutečně stalo, že?
Oslovili jsme 11 autorů a požádali je, aby pro naše čtenáře napsali vánoční povídku nebo báseň. Vznikla série literárních miniatur, jež ilustrují fotografie Sáry Saudkové, která zároveň
přispěla i jednou z povídek.
Věříme, že vás tento dárek, vlastně už tradiční, potěší. Přejeme krásné Vánoce!
Petr Stančík: Zlaté zhasnutí a zlaté posvícení
Miloš Čermák: Santa Claus is coming to town
Josef Veselka: Nejvzácnější okamžiky
Iva Pekárková: Případ detektiva Ploutvičky
Michal Šanda: Štědrovečerní polévka
Z popudu Dana browna odposlouchal a zaznamenal Ondřej Neff: Tajemství čtyř králů
Báseň Jana Bartáčka: Vánoční krabice
Báseň Jana Bartáčka: Tak už to rozbal, bejby
Jan Bartáček: Štědrovečerní sonet pro černou a bílou
Dějiny naštěstí znají ještě větší množství případů zmizení, které se nikdy nepodařilo objasnit, protože dotčená osoba fyzicky neopustila místo, kde se právě nacházela. A přitom by, a to mi můžete věřit, udělala o mnoho lépe, kdyby v jistém okamžiku přestala trpět představou, že "všechno se dá řešit", vzala rozum do hrsti − a s ním i roha.
K podobnému incidentu, jejž odborníci na zahraničních univerzitách označují zkratkou M.O.T.O. (missed opportunity to take off, promarněná příležitost prásknout do bot), došlo v roce 1994 v jednom malém městě na severovýchodě České republiky. Říkejme mu třeba Bruntál; líčení bude kratší a nám zbude víc prostoru rozebrat drama z předvečera Štědrého dne. Věc se seběhla takto:
"Já tu bydlel," drásá chvíli před svátečním soumrakem čtrnáctiletý Josef Jedlička ožvýkaným kovovým koncem tužky na vnější parapet okna v sedmém patře svého rodného panelového domu. Mráz a vichřice, jež Bruntál sužuje po většinu roku, mu slepí řasy. Josefa napadne, že kdyby měl někdy v úmyslu olizovat kovové předměty a přijít o kus tkáně, nemohl by si vybrat lepší den. Jenže Josef Jedlička není žádný blbec.
Chlapec se nasune zpátky do pokoje a ještě jednou zkontroluje, zdali si nápisu nelze všimnout při běžném pohledu z okna. Rozhodně nechce vypadat jako sebevražedník, zvlášť ne před přísnou matkou a protivnou mladší sestrou. Touží po jiných věcech: chce prožít vlastní tajemné zmizení. Zanechat po sobě zprávu, že tu kdysi byl a něco si myslel.
Zahledí se na vzrostlou lípu před domem. Napadne ho, že kdyby se postavil na parapet, přidřepl si, vložil všechnu sílu do nohou a odrazil se, snad by se mu podařilo doskočit dost daleko a zachytit se jejích horních větví. Sešplhal by po kmeni, který je tak silný, že ho oběma rukama neobejme ani dospělý, a po lehkém došlapu na zem by se bez možnosti návratu pustil směrem, kudy obvykle nechodí. Pak se ale ušklíbne.
Co se dočtete dál
- Jaké má Josef Jedlička zkušenosti s tréninkovými útěky?
- Proč si myslí, že ho jeho máma nemá ráda?
- A jaké jsou další důvody, proč Josef neuteče na Štědrý den z domova?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi