Vánoční povídka Michala Šandy: Štědrovečerní polévka

Proč ty oči vydloubáváš?" pravila pohoršeně obtloustlá matrona samý fald, napresovaná v nepadnoucích olivově zelených šatech posetých blyštivými flitry. Nakulmované vlasy měla obarvené do zrzava, což vzhledem k jejímu věku působilo poněkud nepatřičně. "Oči míval táta vůbec nejradši, to bylo jeho. Co? Bobane, řekni." Našpulila rty a udělala zvuk, jako by vysávala z horké uvařené hlavy mléčně zakalené oko.

Boban neřekl nic a nezúčastněně sledoval, jak jeho manželka vykrojila žábry a opláchla doposud ještě syrovou hlavu ve dřezu. Položila ji do hrnce a rutinním pohybem setřela krev na kuchyňské lince. Nato vzala opět do ruky nůž a z bezhlavého kapřího skeletu odřízla ocasní ploutev.

"Já jsem nikdy ploutve do polívky nedávala," vyštěkla matrona.

"U nás se dávaj," opáčila snacha a přihodila ploutev do hrnce.

"Kdepak zbytky, maso!" Matrona zalovila v kabelce pověšené na opěradle židle. Vyndala krabičku cigaret a zapálila si. "Čisťounký masíčko bez kostí. Na polívce se šetřit nevyplatí, to mi věř. Jakmile se nepovede polívka, stojí potom celej Štědrej večer za pendrek a může bejt pod stromečkem třebas perpetuum mobile za milion peněz," řekla a natáhla se přes svátečně nazdobený stůl. Vánoční cukroví sesypala na jeden talíř, aby si z toho druhého udělala popelník.

"Ty neděláš pracny?"

"Letos ne."

"A proč mi neřekneš? Od čeho máme mobily? Stačilo, kdybys mi bejvala zavolala, maminko, nemám čas upíct pracny − dělala jsi vosí hnízda?"

"Ne," odvětila snacha. Natočila do hrnce vodu a dala ji vařit na sporák. Matrona potáhla z cigarety a kouř vyfoukla nosem, jako když býk na koridě vyfrkne zprudka nozdrami a rozvíří prach v aréně. Hned vzápětí se jí naskytla další šance k útoku, když snacha vyndala z lednice balíček s kořenovou zeleninou a začala krájet mrkev na kostičky.