Přírodovědec Petr Synek sbíral první lanýže s čelovkou na hlavě v italských lesích, dnes je dvorním dodavatelem předních českých restaurací

Třiatřicetiletý Petr Synek je přírodovědec, maratonec a také obchodník s lanýži. Ne vždy to ale platí v tomto pořadí, záleží na ročním období. Během podzimní sezony Synek především prodává lanýže, zatímco v teplejší části roku bádá o ptačích maláriích. Sportuje ovšem celý rok, jak je na první pohled patrné z jeho štíhlé postavy. S nadsázkou říká, že Čechy učí jíst lanýže a Italy vypisovat faktury.

Vzácné houby nakupuje především v italském kraji Piemont, kde je dříve také sbíral. Lanýže mu vyhledávala jeho fena Nela. S léty si Synek vytvořil v tamním lanýžovém byznysu dobré kontakty. A lanýžové mafii se zatím vyhnul.

Po bídném loňském roce je prý letos skvělá lanýžová úroda. Je to pravda?

Je to tak. A zvlášť v kontrastu s tím opravdu příšerným loňským rokem, z něhož jsem byl nešťastný. Sešla se dohromady špatná kvalita lanýžů a jejich vysoká cena. I já jsem proto vloni lanýže nakupoval hodně draze a pak se potil hrůzou, zda je prodám. Letos je to naopak. Dražší, velké lanýže nakupuju za stejnou cenu, za kterou jsem vloni nakupoval levnější a menší.

Takže rozdíl mezi loňskem a letoškem poznáte i obchodně?

Je paradoxní, že kvůli špatné sezoně jsem vloni vlastně neměl konkurenci. Bílé lanýže byly tak extrémně drahé a špatné, že do toho skoro nikdo z Čechů nešel. I v tak příšerném roce jsem proto měl aspoň tu výhodu, že jsem lanýže prodával jako jediný.

Přírodovědec, maratonec a obchodník s lanýži Petr Synek s fenkou Nela

Foto: Pepa Dvořáček

Vloni vás ještě ke všemu zradilo cestou zpátky z Itálie auto, takže jste zůstal stát na dálnici s vozem plným lanýžů za téměř 400 tisíc korun. Letos máte lepší rok i v tomto ohledu?

Naštěstí ano. To auto ale nakonec odešlo úplně. Už jsem nemohl dál riskovat a radši si koupil nové.

Takže vám lanýže už vydělaly i na nové auto?

Dá se říct, že mě lanýže slušně živí. I když to nové auto je jen na operační leasing.

Nejen v pražské restauraci Bellevue určitě mají radost − vloni kvůli poruše vašeho auta málem zrušili už prodané lanýžové hody. Ty jsou letos ještě populárnější a podle všeho také Češi začínají lanýže milovat a utrácet za ně. Cítíte to taky?

Poptávka jde určitě nahoru. Lidé, především v Praze, mají teď mnohem víc peněz, což vždy poznáte právě na zboží, jako jsou lanýže. Ty si zákazníci dopřávají, až když jim doopravdy peníze přebývají. Potrvá to ale jen do další ekonomické nebo lanýžové krize.

Lanýžové krize?

Souvisí to s globálním oteplováním. Nedávno vyšla britská studie, podle níž by do roku 2100 nemusely růst žádné lanýže. Nebo aspoň ty nejlepší a největší bílé.

Věříte tomu jako přírodovědec?

Jsou to jen predikce. Ale měli bychom je přinejmenším brát jako varování, které by se mohlo naplnit. Třeba že kvůli extrémnímu počasí přijde víc extrémně špatných roků, jako byl ten loňský. Taky se klidně může stát, že lanýže už nebudou růst v Piemontu, ale třeba v Česku.

Ostatně u nás roste letní lanýž, ale je chráněný a nesmí se sbírat, takže si nemůžu dovolit na něj jezdit. To by bylo špatné obchodní PR.

Proč jsou u nás lanýže chráněné?

Je to rozumné rozhodnutí. Kdyby se u nás lanýže směly sbírat, začali by k nám jezdit hledači z Maďarska nebo Balkánu. I ty levnější letní lanýže totiž mají hodnotu a třeba Maďaři teď mají velký problém s tím, že do jejich lesů jezdí lanýže hojně sbírat nejen Rumuni.

Chutnal jste české lanýže?

Zatím jen jeden a chutnal stejně jako černé letní lanýže z Itálie nebo Francie. Ty rostou skoro v celé Evropě, dokonce také v Polsku, ve Švédsku nebo v jižní Anglii. Chuťově jsou to ale ty nejslabší a taky jsou nejlacinější. V létě mohou stát třeba jen osm tisíc korun za kilo, takže vlastně "levná" záležitost.

Do kolika restaurací lanýže dodáváte?

Nemám to přesně spočítané. Adresář podniků, kam jsem lanýže dodal aspoň jednou, má přes tři sta položek. To sice vypadá jako brutální množství, a kdybych tam dodával pravidelně, jsem dnes multimilionář. Jenže většina restaurací lanýže koupí jen jednou za rok. Těch stabilních, které je nakupují i několikrát týdně, mám asi dvacet − hlavně v Praze, Brně a Ostravě. Baví mě ovšem dodávat i do regionů, protože tam mají radost, když jim lanýže někdo osobně přiveze ukázat a nabídnout.

V Praze dnes ale lanýži zásobujete všechny nejlepší restaurace.

Dá se to tak říct.