Brno se snaží zkrotit karneval nevkusu. Radnice bojuje proti vizuálnímu smogu pozitivními příklady podniků, které "neznečišťují" ulici

Návštěvník moravské metropole, který se vydá z hlavního nádraží na centrální náměstí Svobody, nemůže zůstat v klidu. V Masarykově ulici, jedné z hlavních brněnských obchodních tříd, na něj útočí nespočet reklamních cedulí, vývěsních štítů a nápisů. Jejich kvalita je všelijaká. Na estetickém dně se ocitají fotografie vybledlých eur ve výlohách mnoha zdejších směnáren a blikající nápisy "open" na jejich dveřích.

Směnárny si v tom nezadají s čínskými bistry polepenými obrázky nabízených jídel nebo i některými lékárnami "zabalenými" do fólií v barvách celostátního řetězce. Běžný kolemjdoucí si toho možná sotva všimne. Brno ostatně není jediné z tuzemských měst zasažených vizuálním smogem, který zastiňuje fasády historických domů. Citlivějším jedincům takové znásilňování ulic lhostejné nebývá. Někteří se rozhodli s tím něco udělat.

To je případ Veroniky Rút Novákové, absolventky oboru grafický design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Vizuálnímu smogu se věnovala už ve své bakalářské i magisterské práci, a tak krátce po dokončení studia oslovila brněnskou radnici. "Napsala jsem tam jako volička, která očekává změny. Zmínila jsem svoji diplomku a informační web, který je srozumitelnější než desítky stránek mé závěrečné práce. To hodně pomohlo," vysvětluje drobná tmavovláska, jak začala její estetická intervence do brněnských ulic. O svém záměru jednala s několika představiteli města, až se dostala ke Svatopluku Bartíkovi, radnímu v Brně-střed za hnutí Žít Brno. Ten si vzal téma za své. "Zafungovala jsem jako startovní výstřel, ale radnice začala být pak aktivní sama," dodává osmadvacetiletá žena.

Co ano a co už ne

Bartíkovi se nápad líbil. "Zapadl do koncepce, kterou jsme v Brně plánovali uskutečnit. Know-how na likvidaci vizuálního smogu jsme ale neměli, převzali jsme ho od Veroniky," vypráví politik, který s letošními volbami ve funkci skončil, znovu nekandidoval.

Porady trvaly několik měsíců, než se dospělo k rozhodnutí, že nástrojem potírání vizuálního smogu se po vzoru jiných měst stane manuál − tedy dokument, který by shrnoval platnou legislativu, poradil zájemcům, jak mají v jednání s úřady postupovat, a zároveň posloužil jako soubor doporučení pro ty, kteří nechtějí k vizuálnímu znečišťování přispívat.

Podle Veroniky Rút Novákové se původně s vypracováním manuálu čekalo na nového městského architekta. "Potom se ale ukázalo, že to není úplně práce pro něj, a nějak to přistálo u mě," líčí důvod, proč se autorství manuálu ujala sama. Na více než stostránkové publikaci pracovala dva roky. Manuál konzultovala s Národním památkovým ústavem v Brně i s magistrátním památkovým odborem. Tyto instituce jsou klíčové, protože svými stanovisky určují vnější podobu obchodů. Rada městské části Brno-střed schválila manuál letos v květnu.

My a starší generace

Nedeformujte písmo. Neumísťujte k firemnímu nápisu další údaje, jako je telefonní číslo nebo webové stránky. Neopakujte stejné sdělení na výloze, fasádě a římse zároveň, radí mimo jiné manuál. Pozitivní příklady ilustruje fotografiemi některých brněnských obchodů, zatímco negativní přibližuje 3D vizualizací smyšlených podniků nebo naopak existujících provozoven z jiných měst.

V Masarykově ulici, jedné z hlavních brněnských obchodních tříd, útočí nespočet reklamních cedulí, vývěsních štítů a nápisů.

Foto: Jan Symon

Veronika Rút Nováková vysvětluje fakt, že manuál neočerňuje brněnské strůjce vizuálního smogu, důležitostí pozitivního příkladu. "Nebylo by dobré vytvořit dojem, že tu jsou radnicí preferovaní obchodníci, a vedle nich postavit skupinku neoblíbených. To není podstata manuálu," podotýká.

Snažím se lobbovat u svých nájemců, aby baráky nebyly jako maringotka, a mám s nimi dost práce, říká podnikatel Nový.

Mezi podniky, které svou uliční prezentaci dobře zvládly, řadí v manuálu například vietnamské bistro Go Pho v Běhounské ulici. Jeho černě orámovaná výloha působí minimalisticky. Název podniku je napsaný pouze na výstrči, čtvercovém poutači upevněném kolmo k fasádě. Čistou výlohou je vidět otevřená kuchyně, kde kolem oběda pobíhá několik asijských kuchařů. V podniku je živo, návštěvníci se tu rychle střídají. Interiér je jednoduše zařízený. Kombinuje bílou barvu a dřevo, výraznějšími prvky jsou asijské znaky umístěné v barevných kruzích na stěnách.

Bistro si před dvěma a půl lety otevřel sedmadvacetiletý mladík Huy Le se dvěma vrstevnicemi ze spřátelené rodiny. Místo nich se ale po čase stali spolumajiteli podniku jejich rodiče. "Ti zpočátku příliš nesouhlasili s výtvarným řešením, ale my chtěli čistý design. Byli jsme přesvědčeni, že bude lidi přitahovat víc než restaurace, ve které jsou na zdech vylepené obrázky jídel," vysvětluje Huy Le výbornou češtinou. 

Podniky druhého typu, ty "ošklivé", podle něj provozuje především starší generace Vietnamců, která se nevyzná v sociálních sítích, přes něž se dnes především komunikuje. Při promýšlení budoucí podoby bistra oslovil Huy Le architekta, který navrhl úpravu výlohy, interiéru i logo. "Stálo nás to dvě stě tisíc, což je přiměřená částka, obvykle si architekti berou sedm procent z počáteční investice," říká vystudovaný ekonom. O tom, že jeho bistro je zmíněno v brněnském manuálu jako dobrý příklad, nevěděl.

Hledej, zákazníku

Stejně tak o tom neměli tušení provozovatelé podniku Super Panda Circus, jednoho z originálně pojatých brněnských barů. Právě ojedinělý koncept, díky němuž je Super Panda Circus pro neznalé prakticky k nenalezení, manuál oceňuje. Na dopravně rušné Husově ulici není bar nijak označen, nemá ani výlohu, upozorňuje na něj jen dvoubarevný závěs. Což není náhoda, nýbrž součást "hry na schovávanou". Bar se inspiroval podniky druhu PDT neboli "please don't tell", které se objevily před třiceti roky v New Yorku a navazují na tradici tajně fungujících náleven za prohibice ve 30. letech minulého století. 

"Chtěli jsme vytvořit místo, kam člověk trefí, jen když ví, kam má namířeno," objasňuje jeden ze tří spolumajitelů Adam Vodička. To už stojíme v malém foyer za závěsem. Vedou odtud schody do patra, kde je dlouhý prosvícený bar a blízko něj pohovky s vysokými stoly. Podnik existuje čtvrtým rokem, a i když dnes Brňané se zálibou v nočním povyražení vědí, kde ho najít, ze začátku potřebovali nápovědu. Také v tomto případě hlavní propagace nesměřovala do ulice, ale na sociální sítě.

Bez křiklavé reklamy se obejde i Výčep na stojáka na Jakubském náměstí. Pivnice hledající vzor v éře první republiky dostává svému jménu − hosté stojí u vysokých bytelných stolů z tmavého dřeva. Dobře je to vidět i zvenčí v ničím nezabarikádovaných výlohách. Silueta postávajícího "štamgasta" je součástí i firemního loga z kovu a dřeva. Nic dalšího na podnik zvenku neupozorňuje, chybí i tabule se značkami pivovarů.

"Dům, kde sídlíme, je památkově chráněný, proto jeho majitel i námi najatý architekt dbali na to, aby ráz budovy nic nenarušovalo," vysvětluje manažer provozu Marek Sigmund.