Nejsem fanatik. Tetuju lidi a poslouchám jejich příběhy, je to pro mě terapie, říká tatérka Duhovka

Nepoužívá klasický tetovací strojek. Pracuje metodou handpoke − tradiční a pro někoho až rituální technikou. Jehlami různých tvarů i velikostí vpichuje inkoust pod kůži ručně. Ačkoliv tetuje "teprve" tři roky, do povědomí se dostala okamžitě především díky osobitému stylu a něžným motivům květin, zvířat, srdcí a láskyplným slovům, které tvoří navzdory poměrně bolestivému a zdlouhavému procesu tradičního tetování. "Jsem sice rychlá, i tak je ale handpoke pomalejší než klasický strojek a může i víc bolet," porovnává Duhovka.

Jen co se mi trochu intenzivněji zadívá do očí, když naproti sobě usedneme v Baru Cobra na pražské Letné, všimne si kontaktních čoček. "Vzhledem k tomu, co dělám, mám asi citlivější pohled," pokrčí rameny a zalistuje poledním menu, které nabízí vždy nějakou veganskou či vegetariánskou variantu. "Na oběd sem chodím ráda. Moc dobře tu vaří, a protože nejím maso, vždy si vyberu." Květák v indické omáčce s jasmínovou rýží objednáváme hned dvakrát.

Duhovčin tatérský ateliér na Letné si všichni nejdřív představují jako „velký punk“, vládne tu však minimalismus a pořádek. Tady tradiční metodou handpoke vytváří něžné motivy a píše láskyplná slova.

Foto: Pepa Dvořáček

Občas se musím schovat

V pražské čtvrti vyhlášené koncentrací moderních bister, barů a hipsterů šestadvacetiletá Bára žije a sídlí zde i její studio. "Všichni se tu navzájem znají, až mi to místy připomíná vesnici," vypráví o Letné s tím, že když tady člověk bydlí i pracuje a chodí ven, potkává současné přátele či bývalé partnery a před nikým se neschová. "Tohle na jednu stranu hrozně miluju, na stranu druhou to ale vůbec nedávám. Občas odsud musím utéct a na nějakou dobu se vzdálit."

Rovněž tlak sociálních sítí, který Duhovka právě zažívá, je extrémní. "Z velké části kvůli němu jsem teď prožila dost asociální období, kdy jsem se snažila vyhýbat notoricky známým místům. Takže jsem nechodila skoro nikam," vysvětluje. Dokonce jí kdosi ukradl instagramový účet, kde prezentovala svou práci. "Tak dlouho jsem nahlas nadávala, až mi někdo naboural profil. Bylo to znamení."

Duhovka tím přišla o výrazný dosah na sociálních sítích, počáteční šok ale rychle vystřídala úleva. "Vlastně je to super. Už jsem začínala být šílená z neustálých zpráv, komentářů a potřeby pořád něco sdílet, kterou množství followerů podněcuje," přiznává, jak moc může být popularita na internetu stresující. "Kdybych netetovala a sociální sítě nefungovaly jako prezentace mé práce a osobní propagace, tak bych snad všechny účty zrušila," uvažuje.

Tetování pro mě není jen nesmyvatelný obrázek pod kůží. Je to alchymie.

O práci a množství klientů však mladá tatérka strach mít nemusí − denně se prokousává záplavou e-mailů a v tatérském studiu je pořád plno. Lidi, které tetuje, si také intuitivně vybírá. "Spoléhám na vlastní pocit a věřím, že není náhodný. Tetuju lidi a poslouchám jejich příběhy. To, co mi říkají, nemůžu jen tak pustit dovnitř a zase ven."

Tetování pro ni není jen nesmyvatelný obrázek vykreslený pod kůží − pro Duhovku je nesmírně důležitá také interakce a vzájemné propojení, které nelze navázat s každým. "Když někdo přijde a já z něj necítím správnou energii, pošlu ho prostě domů. Buď přijde jindy, nebo už vůbec. Ale tím nemyslím, že jsou to špatní lidé. Jen ode mě očekávají něco, co jim v tu chvíli nemůžu dát. Nejsem profík, tetování vnímám jako terapii. Devětadevadesát procent klientů je moje krevní skupina, pro zbytek nemusím být ta pravá," vysvětluje s tím, že nedokáže tvořit na povel, potřebuje svobodu. "Miluju lidi a miluju lidské telo. Takže je to celé alchymie."