Česko-kanadská cesta do pravěku. Jan Sovák prorazil ilustracemi dinosaurů k Jurskému parku, nyní má na kontě stovky publikací i spolupráci s National Geographic

Díky své postříbřené hřívě, švihácké košili a jistému vystupování působí spíš jako popová hvězda ve zralém věku. Výtvarníka, který pro zoologické atlasy nedávno musel namalovat téměř tři tisíce zvířat tempem pět živočichů denně, vlastně nepřipomíná. "Spát mi stačí tak čtyři pět hodin, a když chvíli nic nedělám, necítím se dobře," tvrdí pětašedesátiletý Jan Sovák, s nímž se scházíme v pražském Národním muzeu, pro něž nyní vytváří modely pravěkých živočichů, které se stanou atrakcemi nových expozic.

Coby malý kluk v rodném Táboře pokreslil každý papír, který mu přišel pod ruku. Sousedi pro něj sbírali obaly od mouky či cukru a on maloval na nepotištěné vnitřní strany. Nejraději obkresloval ilustrace Wilhelma Kuhnerta z deseti svazků Brehmova života zvířat, jež měli doma.

Asi v sedmi letech objevil ve starých časopisech Ahoj na sobotu obrázky Zdeňka Buriana a ten pak u něj německého malíře Kuhnerta odsunul na druhou kolej. Osudovým se Janu Sovákovi stal dárek, který dostal: kniha Zavátý život s Burianovými ilustracemi. U výjevů dinosaurů v ní bylo jako místo nálezu uvedeno Alberta, Kanada.

Bohužel v paleontologii žádné veselé příběhy nenajdete, když to končí těmi fosilními nálezy.

"Řekl jsem tátovi, že jednou chci bydlet v Albertě a tam zkoumat a malovat dinosaury. Byl tuhý komunismus a otec se mi vysmál.

No a dvacet let poté jsem žil v Albertě a dělal ty dinosaury," vypráví Jan Sovák už ve vinárně kousek od muzea.

Než mu jednou na konci 80. let zatelefonoval do jeho bytu v Calgary nakladatel tehdy už známého autora sci-fi literatury Michaela Crichtona, aby se domluvili na ilustracích k vznikajícímu bestselleru Jurský park, byl nucen zvládnout věci, které rodilý Kanaďan obvykle řešit nemusí.

Plavčík bez výjezdní doložky

Vraťme se ale ještě do Československa 60. let, kdy Jan Sovák dorůstal. Zdeňku Burianovi jako asi desetiletý dokonce napsal dopis a poslal mu své obrázky. Mistr mu odpověděl a mladý Sovák ho pak navštívil doma. Chodil tehdy do výtvarné školy pro mládež, kde ho vedl akademický malíř Karel Valtl. Poté se přihlásil na střední keramickou školu v jihočeské Bechyni, ale protože jeho druhou vášní byli koně, po maturitě vystudoval obor chovatelství koní na vysoké škole zemědělské.

Tři Sovákovy výlety do minulosti: Život v křídovém moři: tylosaurus a mosasaurus (na snímku), tyrannosaurus rex a opeření dinosauři.

Foto: archiv Jana Sováka

Coby adolescentní člen jezdeckého oddílu snil později spíš o kariéře žokeje než výtvarníka. Pád z koně a úraz páteře ho ale o závodní dráhu připravil. Ve Výzkumném ústavu pro chov koní ve Slatiňanech, kde byl zaměstnaný, pak dráždil šéfy tím, že v pracovní době koně spíš kreslil než zkoumal. Když pak jednou ještě navíc přednesl kritický referát o zdejších chovatelských praktikách, dostal výpověď. Živil se jako plavčík v podolském bazénu a také jako kreslíř. Ale protože neměl povolení odborné výtvarné komise, musel to dělat načerno − například pro pražskou zoologickou zahradu, ale vyšvihl prý i pár líbajících se krasnoarmějců a další ideologické zhůvěřilosti.

Do bazénu jednou přišla mladá žena ve zlatých plavkách. Byla to reprezentantka v krasobruselní Daniela Jeriová, která se později stala Sovákovou ženou. Oba se rozhodli, že z normalizačního Československa uprchnou. Jenže jako plavčík byl bez šance získat výjezdní doložku. Na kreslíře bez licence se však usmálo štěstí a Sovák našel místo v propagačním oddělení ministerstva zemědělství. Zanedlouho dostal povolení vyjet na tři dny na Západ, cestu se ženou zdůvodnili jako svatební. V roce 1982 odletěli do Curychu.

Tři Sovákovy výlety do minulosti: Život v křídovém moři: tylosaurus a mosasaurus, tyrannosaurus rex (na snímku) a opeření dinosauři.

Foto: archiv Jana Sováka

Rok pobyli v uprchlickém centru ve Švýcarsku, emigrant z Prahy se snažil prodávat na ulici své obrázky. "Kachničky nebo kočičky. Strašně jsem se styděl, nemám na to náturu," vypráví Jan Sovák. Potom jeho žena dostala nabídku z Kanady, aby pro připravovaný filmový muzikál trénovala dívku, jež tam měla bruslit. Novomanželé se tedy přemístili do Calgary ležící v Sovákově vysněné provincii Alberta poblíž světoznámých nalezišť fosilií. Tam kreslil pro muzikál návrhy kulis a kostýmů. Produkční firma ovšem po půlroce zkrachovala a nevyplatila jim ani dolar. Nedostali ani státní podporu, protože neměli status uprchlíků, a tak přibližně rok třeli bídu s nouzí v útulku Armády spásy. "Vedle burácely motorky z pobočky Hells Angels, která tam sídlila, a pod okny nám hrály do tří do rána hokej děti ze sousedního útulku pro indiány," líčí Sovák.

Nakonec získal místo výtvarníka ve firmě, která připravovala výstavy pro přírodovědná muzea. Její šéf mu po čase řekl: Zaměříme se na dinosaury. Dostali totiž zakázku na výrobu dinosaurů pro prehistorický park v calgarské zoo.

Tři Sovákovy výlety do minulosti: Život v křídovém moři: tylosaurus a mosasaurus, tyrannosaurus rex a opeření dinosauři (na snímku) .

Foto: archiv Jana Sováka

Než se rozjela dinosaurománie

Tehdy, před Jurským parkem, ale dinosauři nebyli zdaleka takový hit jako dnes. Jan Sovák nejdřív také začal spolupracovat spíše s vědci než s nakladateli, zejména s proslulým Tyrellovým paleontologickým muzeem.

Pak ilustroval knížky o pravěku vycházející převážně ve Spojených státech a jednoho dne ke konci 80. let mu z nakladatelství Alfred Knopf zavolali, že pro něj mají zakázku pro novou knížku Michaela Crichtona. "Tak jsem kreslil Jurský park. Crichton později říkal, že už byl dopředu domluven s režisérem Stevenem Spielbergem, takže knížku psal skoro jako scénář, ty scény tam také odsýpají jako ve filmu," vypráví Sovák o bestselleru z roku 1990.