Co krok, to nebezpečí, že skončíme po kotníky ve studeném, rozbředlém jílu. Pád do některé z děr po nelegálních kopáčích vltavínů může být v tomto cípu lesa rychlý. Jámy se dají obejít jen po nestejně širokých ostrůvcích půdy, které mezi nimi zbyly. Obhlídku plácku lovců pokladů ztěžuje i hustý podrost a trní. Hloubka většiny jam začíná na metru a půl, do některých by se však schoval urostlý dospělý, pokud by mu nevadilo, že stojí po kolena v kalné vodě. Z děr, do nichž ještě nenateklo, se místo záblesků zeleného kamenného štěstí zelenají PET lahve. V jedné z jam se válí starý televizor.

"Kdyby do takové díry člověk spadl, jak se bez žebříku dostane ven?" ptám se Marie Vaňkové, místostarostky čtyřsethlavé obce Jankov, k níž správně náleží i blízké Holašovice − půvabná jihočeská ves zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Zatímco já mám na nohou boty s hladkou podrážkou, Marie Vaňková bojuje s terénem v bílých botkách na podpatku. Výhodu však nemá ani jedna z nás − tu by měl leda buldozer.

"Oni jsou šikovní, poradí si," usměje se žena při pohledu na svislé stěny jam, kvůli nimž sem místní nemohou na procházky se psy, natož s dětmi. Marie Vaňková tímto místem prováděla zvědavce nesčetněkrát: nedávno třeba malé hasiče. Ukazovala jim, kam kopáči chodí krást polodrahokamy, jimiž je Českobudějovicko proslulé − ale jejich majitelem je stát, i když se nacházejí na soukromém pozemku. V této lokalitě, kde má půda jílovité podloží, byly vltavíny objeveny zhruba před 20 lety při melioraci přilehlých pozemků.

"Sem chodí kopat i můj brácha," oznámil tehdy Marii Vaňkové jeden z místních kluků. "A to mi říkáš jen tak, ty trdlo? To nevíš, že se to nesmí? Ani tvůj brácha to neví?" rozčilovala se místostarostka, ale trochu se přitom smála. Marie Vaňková netuší, co spustilo nynější druhou vlnu zájmu o oblast, v níž se dobrodruhové i "živly" orientují podle geologické mapy sedimentů a hledají žílu, z níž by vzácnou surovinu vytěžili. Jistá je však jedna věc: jejich přítomnost není příjemná nikomu.

Kdo probudí mimino

Stalo se to dávno předtím, než tady lidé postavili města Norimberk, Stuttgart a Mnichov. Tehdy, před miliony let, sem dopadl meteorit. Výbuch vyhloubil Rieský kráter a rozmetal půdu i kamení až do oblasti jižních Čech. V pásu mezi Prachaticemi a Trhovými Sviny, jímž protéká řeka Vltava, se teď nachází nejbohatší naleziště vltavínů. Polodrahokamy z tohoto unikátního křemičitého skla znají odborníci také pod názvem tektit.

Jejich těžba je podle horního zákona nelegální i na soukromém pozemku.

"Jak se nám žije s vltavíny? Je to celkem tragédie," říká Jitka Míková, mladá žena, která se do obce přistěhovala zhruba před dvěma lety. S partnerem si pořídili hezký domek sousedící s malým rybníkem, loukou a smíšeným lesem. Od rybníka je pohled na jejich stavení, s nímž se pomalu loučí podzimní slunce, idylický. Zóna, která přitahuje hledače vltavínů − narkomany i profesionálně vybavené znalce −, však leží zhruba 40 metrů od prahu domu. 

jarvis_5bf6a8c2498ec86e381ddf0a.jpeg
Jitka Míková má výhled na noční rejdy hledačů pokladu z první ruky.
Foto: Milan Bureš

"Kopáči sem chodí v noci tak třikrát do týdne," vypráví Jitka Míková a jemně se při tom pohupuje − před chvílí jí na prsou usnul šestiměsíční syn. Nevypadá, že by se z okolností, v nichž rodina žije, hroutila, ale při pohledu na dítě je jasné, že noci, během nichž jí pod okny courají cizí lidé, příjemné nejsou.

Rodině Jitky Míkové z kůlny zmizelo nářadí, krádeže v přilehlých staveních prý zažil skoro každý. Tu a tam se dá na nedalekém poli zahlédnout světlo z rozdělaného ohně − kopáči se tam chodí ohřát.

"Když tu někoho načapáme, voláme policii z blízké obce. Bývají tu do deseti patnácti minut," říká Jitka Míková s tím, že policisté si dotyčného většinou odvezou s sebou.

Před stěhováním do Jankova, který jinak působí jako blahobytná jihočeská ves, známí Jitku Míkovou a jejího partnera varovali. Okolí s jemně zvlněnou krajinou a březovými i topolovými alejemi je však překrásné a není divu, že se tu rozhodli žít − sousední Holašovice s cukrkandlovou návsí jsou učiněnou reklamou na selské baroko. Situaci kolem těžby vltavínů, která obtěžuje nejen rodinu Míkovu, ale také mnoho místních, však systémově vyřešit nejspíš nelze.

Nikdy mě to nezajímalo

Podobný problém jako Jankovští řešili také obyvatelé několika dalších obcí v Jihočeském kraji. Mezi prvními se pro průmyslovou těžbu rozhodla Besednice, od roku 2010 je na místě někdejších nalezišť zrekultivovaná krajina s novými stromy − kopáči se tam však občas vracejí. Podobně postupovaly například Netolice: mezi lety 2005 a 2014 hledači vltavínů zdevastovali několik hektarů lesa, protože zjistili, že půda obsahuje sedimenty, které by mohly polodrahokamy nést.

Obec se proto dohodla na spolupráci se společností Monday Morning, jednou ze dvou českých firem, které se na těžbu této suroviny zaměřují, a pustila se do složitého administrativního procesu. Jeho součástí byl ložiskový průzkum i studie vlivů na životní prostředí. Společnost Monday Morning se zavázala vltavíny odtěžit a krajinu zničenou dolováním sedimentů zdarma zrekultivovat. Příprava těžby trvala čtyři roky, práce v oblasti stále ještě probíhají. Stejný postup zvolili také obyvatelé v jihočeských Lhenicích.

"U nás to ale nepůjde, postavili se proti tomu ochránci přírody," říká místostarostka Jankova Marie Vaňková. V uplynulých týdnech těžbu vltavínů zamítlo ministerstvo životního prostředí na podnět Chráněné krajinné oblasti Blanský les, do jejíž působnosti obec spadá. Pohled krajinné oblasti je pochopitelný: vykácet původní les a čekat, až na jeho místě vyroste nový, jen kvůli tomu, že lidé jsou nenasytní? A zbavit krajinu pokladu, který je podle expertů její přirozenou součástí? Těžké dilema. Vedení obce Jankov však svítá mdlá naděje jiného druhu. 

jarvis_5bf6a8c2498ec86e381ddf02.jpeg
Místostarostka Jankova Marie Vaňková oplachuje botky po vycházce po jednom z nalezišť vltavínů.
Foto: Milan Bureš

"Zdá se, že kopáče začínají víc zajímat sousední Krasíkovice," ukazuje přes kopec Marie Vaňková, již rozhodnutí ministerstva životního prostředí nepotěšilo. Na obecním úřadě má složku nadepsanou "Vltavíny", protože vyjednávání s institucemi i průběžné potíže s hledači polodrahokamů si žádají pořádek. Na otázku, zdali ji samotnou někdy napadlo jít se podívat, jestli na zelený poklad nenarazí, však odpovídá bez váhání. "Vyrostla jsem tady, ale nezajímalo mě to, ani když jsem byla dítě. Nikdy jsem se kvůli vltavínům v hlíně neryla."

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč se Jiří Mrkvan občas drží s kopáči vltavínů ve vykopané díře pod krkem?
  • Za kolik se prodávají vltavíny na internetu?
  • Na co se hledí při určování jejich ceny?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se