Nuda ve Varšavě. Polskem otřásá film zabývající se kněžskou pedofilií a korupcí v katolické církvi, země se zatím chystá na komunální volby i na spor s EU

Je úterý večer a promítací sál nejstaršího varšavského kina Atlantic, jediného, které přežilo nacistické ničení města během Varšavského povstání roku 1944, je s výjimkou jednoho místa plný. Vím to, protože jsem koupila předposlední lístek − a sedadlo vedle mě zůstalo prázdné.

Na film renomovaného polského režiséra Wojciecha Smarzowského s názvem Klér, který vstoupil do kin před dvěma týdny, se však jinde stojí fronty. Během prvního víkendu od premiéry se na Klér vypravil téměř milion Poláků. Dosavadní odhady naznačují, že se stane nejnavštěvovanějším domácím filmem od roku 1989.

Jeho předpremiéra na filmovém festivalu v Gdyni zase nastínila, jaké reakce může vyvolat.

Šéf Polského rádia Gdańsk, předseda jedné z festivalových porot, zrušil soutěžní kategorii udělovanou za nejdelší potlesk po filmu, takzvaný Złoty Klakier. Dalo se totiž předpokládat, že by v ní zvítězil právě Klér − film, o němž jiný z porotců prohlásil, že "cena pro takovou šmíru by se rovnala morální úchylce". Klér dostal alespoň cenu publika.

Tvůrci i protagonisté filmu Klér dostávají výhrůžné dopisy.

Foto: Bartek Mrozowski

"Film, na nějž má názor i ten, kdo ho ještě neviděl" vtrhl už před premiérou do polského mediálního prostoru, kde se rozpoutalo šílenství. Pozice tisku, rozhlasu i televizí se rozkročily od "špíny útočící na církev, a tedy na celé Polsko" (náboženské a provládní weby) až po "tento potřebný film má bohužel deset let zpoždění" (deníky Gazeta Wyborcza a Krytyka Polityczna).

Během několika dní Klér zakázali ve čtyřech polských městech: v jihopolském Zakopaném, kde budova kina patří radnici, i když jeho provozovatel prodal vstupenky na týden dopředu. Proti promítání snímku se postavili obyvatelé v severopolské Ostrołęce, na severovýchodě země ho odmítl Ełk, distribuce narazila také v Grodzisku Mazowieckém, zhruba třicetitisícovém městě ležícím nedaleko Varšavy.

Co se změní? Nic

Sál varšavského kina Atlantic, jenž dodnes nese známky předválečné elegance a onoho večera se v něm scházejí manažeři, páry středního věku i upovídané seniorky, potemní. Diváci se rozehřívají salvami smíchu u ukázek z nové komedie 7 pocitů, jež mohou Čechovi připomenout ústnatější Pelíšky režiséra Jana Hřebejka.

Klér v prvních minutách také působí jako Pelíšky, ovšem utržené ze řetězu. Po sérii úvodních skečů se třemi "pařícími" kněžími, kteří pijí vodku, zpívají a udílejí svátosti ve stavu, v jakém si člověk ani nezaváže tkaničky, však smích utichne. Film přejde do temné antiteze Zapomenutého světla režiséra Vladimíra Michálka, příběhu kněze, který hledá pravdu ve víře, v sobě i ostatních. Se dvěma spíše zoufalými výjimkami se až do konce promítání Kléru nezasměje nikdo.

"Jsme s přítelem oba praktikující katolíci, ale film nás až tolik nezaskočil. Jednak jsme věděli, jaký je Wojciech Smarzowski režisér, navíc skutečnost přece taková je, a to na mnoha místech světa, nejen v Polsku. Vy snad překvapená jste?" ptá se mě mladá divačka jménem Agata pár vteřin poté, co doběhnou titulky.

Film se otevřeně dotýká tématu kněžské pedofilie, domnělé i skutečné, psychologického týrání a doživotního trápení jejích obětí. A také korupce, celibátu, potratů i osobní zodpovědnosti v systému, který dokáže odolat snahám člověka, aby se projevil jako spravedlivý.

Pravá síla Kléru nejspíš spočívá v kontextu: v místě, kde vznikl, a v čase, kdy vycházejí najevo skandály se zneužíváním tisíců dětí v USA, Německu i v Austrálii. Trýznivost filmu navíc umocňuje fakt, že se nejedná o dokumentární či umělecký projekt − jde o "biják" pro širokou veřejnost, divák se tedy může domnívat, že do úplné temnoty se snímek pouštět nebude. Je to planá naděje.

V posledních dnech se navíc v médiích objevují analýzy poukazující na skutečnost, že Klér, jinak "čirá fikce", na několika místech věrně cituje z nedávných investigativních kauz předních polských deníků. Řeší se, zda se ve filmu poznal ten či onen hodnostář, připomínají se nepotrestané zločiny.

Zvlášť strašlivé je vědomí, že jedna ze scén, v níž duchovní cynicky přejde utrpení oběti sexuálního násilí, napadne svědky a veřejně podpoří viníka, nese značnou podobnost s jednáním polského arcibiskupa Józefa Michalika z roku 2013. To, že "filmový arcibiskup" je Michalikovi podobný, samozřejmě může být náhoda.

Kdybych měla Agatě na její otázku odpovědět upřímně, přiznám, že překvapená jsem, možná dokonce otřesená. Jenže nahlas to neřeknu. Zamlčím i to, že poslední ránu mi zasadila právě Agatina poznámka naznačující jistou smířenost se stavem věcí, ačkoliv je zřejmé, že je potřeba vnímat rozdíl v prostředích, z nichž obě pocházíme: ona ze čtyřicetimilionového Polska, v němž roli katolické církve nelze pominout ve veřejné ani osobní sféře, já ze země, kde se táž instituce často snaží veřejnost spíše neprovokovat, protože jejímu společenskému působení předcházejí nelichotivé stereotypy.

Například církevní restituce si Češi často spojují s chamtivostí a církev považují za instituci, která po staletí existuje jen sama pro sebe, někdy dokonce rozdmýchává nesnášenlivost a strach − smutným dokladem tohoto podezření může být nedávné kázání monsignora Petra Piťhy v katedrále sv. Víta u příležitosti svátku sv. Václava. Řeč vyhrožující nadvládou homosexuálů a elit, které budou lidem krást děti a likvidovat přirozený řád věcí, je ke zhlédnutí na YouTube.

Linka české "liberální" společnosti je ve filmu Klér okrajově přítomná: film se natáčel v České republice, protože štáb si v Polsku nemohl pronajmout kostely a farnosti. Jedna z hrdinek se navíc v tíživé osobní situaci obrací na soukromou gynekologickou kliniku na Ostravsku. Jde o připomínku konzervativní polské protipotratové politiky, jež vyvrcholila letos na jaře Černými protesty, iniciativou polských žen, které na poslední chvíli zvrátily plošný zákaz interrupcí spojený s trestním postihem pro pacientky i lékaře.

Agatino konverzační potvrzení problému v duchu "všichni víme, že se takové věci dějí" je dalším z velkých témat filmu, který nepředstírá, že nejtíživější problémy lze v dohledné době řešit.

"Co se po našem filmu změní?" zauvažoval režisér Wojciech Smarzowski pro deník Gazeta Wyborcza. Jeho předposlední film Volyň z roku 2016, jenž se dotkl tragické kapitoly polsko-ukrajinských vztahů na sklonku druhé světové války, ho vynesl vysoko: vládní Právo a spravedlnost (PiS) ho chválilo jako národního hrdinu. Dnes je pro mnohé, a hlavně pro PiS, nepřítelem státu. "V církvi se nezmění nic," konstatoval Smarzowski.

Pakt o neútočení

"Zdá se nám, že film přišel v pravou chvíli, propojení církve s PiS, čili se státem, je bezprecedentní. Církvi se dostává neskutečné přízně i finanční podpory," přidává se s názorem Agatin přítel, který se však nechce představit, a dokonce svou partnerku zrazuje od toho, aby se podělila o své příjmení.

Mužova slova o vztahu církve a současné vlády však poukazují na skutečnost, že do roku 2015 byl vztah vládnoucí partaje − tehdy ještě středopravé Občanské platformy (PO) vedené premiérem a pozdějším předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem − ke katolické církvi výrazně jiný.

"Před kněžími nepoklekneme. Na klečení je tu kostel. A tam se kleká před Bohem, nikoliv před knězem," prohlásil Donald Tusk v roce 2011 na stranickém sněmu u příležitosti 10. výročí vzniku Občanské platformy. Duchovní tím příliš neoslnil.

V řádných parlamentních volbách z roku 2015 však již drtivě zvítězilo Právo a spravedlnost vedené Jarosławem Kaczyńským, bratrem tragicky zesnulého polského prezidenta Lecha Kaczyńského. S téměř osmatřiceti procenty hlasů mělo PiS před Občanskou platformou zhruba čtrnáctiprocentní náskok. Aliance mezi církví a PiS se upevňuje.

Arcibiskup a metropolita Krakovské diecéze Marek Jędraszewski letos v červnu pro polský katolický týdeník Nedělní host uvedl: "Církev hlásá objektivní mravní pravdy, zvláště pokud jde o manželství a pojetí rodiny. Zdůrazňuje důležitost lásky k vlasti, patriotismu, nutnost, aby 'Polsko zůstalo Polskem'. Program Práva a spravedlnosti se s tímto učením v mnoha bodech shoduje."

Obvinění polské opozice, že církev se "upsala PiS", arcibiskup Jędraszewski odmítl, připomněl však, že polská katolická církev nesdílí s opozičními hnutími mnoho společných hodnot.