Chytit tu správnou vlnu. Český pár se rozhodl nemít surfování jen jako prázdninové hobby a ve Španělsku provozuje místo pro komunitu nadšenců

Krátce před osmou hodinou večerní nad Biskajským zálivem pozvolna zapadá slunce. Ačkoliv je částečně pod mrakem, teplota vody stěží překračuje sedmnáct stupňů Celsia a nad hladinou už se vznáší mlha. Pláž Vega na pobřeží stejnojmenného městečka ještě zdaleka nespí.

Mezi útesy naboso pobíhá několik atletů, mladý zamilovaný pár se nedaleko pokouší o amatérské umělecké fotografie a štíhlá plavovláska cvičí jógu. Kromě toho v písku posedávají větší i menší skupinky pozorovatelů a upírají zrak k postavičkám v neoprenech, jež se snaží chytit tu nejlepší vlnu.

Právě pro surfaře jsou zdejší pláže jako stvořené, přesto si tenhle venkov mezi oceánem a horami zachovává poněkud komorní charakter. "Je těžké se tu s někým dát do řeči. Místní lidé mluví vesměs jen španělsky, a když nechtějí, aby jim bylo rozumět, nahodí svou asturštinu a cizinec prostě nemá šanci," upozorňuje český surfař Matěj Novák na lokální dialekt sousedního autonomního území Galicie.

S Matějem Novákem a Terezou Vlkovou ve Wildhousu žije také australský ovčák Easy.

Foto: Vojtěch Zikmunda

Navzdory jazykové bariéře i počátečnímu ostychu domorodců se mu však povedlo vybudovat Wildhouse − místo pro surfaře všeho druhu, kolem kterého se už čtvrtým rokem pohybuje poměrně zajímavá komunita nadšenců. Často jsou to prý lidé, kteří potřebují určitý životní restart. Někteří jen projíždějí, jiní zůstávají i několik měsíců. A jak dodává Novákova přítelkyně a byznysová partnerka Tereza Vlková, pro surfing platí jednoduché pravidlo: "Buď pro tebe navždy bude jen prázdninovým koníčkem, nebo se musíš přestěhovat k oceánu."

Moře k snídani

Původně freestylový snowboardista z Příbrami a dnes první Čech, který sjel takzvanou big wave, tedy vlnu vyšší než šest metrů, se v Lastres ocitl v podstatě náhodou. "Předtím jsem pár měsíců učil v surfové škole ve Francii a do Španělska jsem jel na dovolenou s kamarády. Ve Francii je surfing velký byznys, což znamená jeden surfhouse vedle druhého. Je to turisticky mnohem frekventovanější oblast. Hrozně se mi líbilo, že tady je tak málo lidí," říká Matěj Novák spokojeně následující ráno, když se všichni současní obyvatelé třípatrového domu s rozlehlou zahradou na samém vrcholku přístavního městečka Lastres začínají scházet na terase.

V Asturii, knížectví na severu Španělska, má život trochu jiný rytmus: když se člověk ráno probudí, snídaně je až na druhém místě − ze všeho nejdřív je potřeba zaostřit na moře, protože o něčem jiném než o vlnách se tu mluví jen málokdy. "Když je jasno, stačí vyjít sem na terasu. Ale kousek dál je vyhlídka, odkud je skvěle vidět, jak vlny chodí. Podle toho se rozhodujeme, na kterou pláž pojedeme," rozhlédne se názorně do dálky.

Lekce se nejčastěji konají na pláži Espasa, kde má Matěj Novák surfovou školu.

Foto: Vojtěch Zikmunda

Ten den je naším cílem Playa de La Espasa − pláž vzdálená od Wildhousu jen pár minut jízdy autem. Kromě příjemné kavárny tu sídlí také Matějova surfová škola, kde vyučuje spolu s pětinásobným mistrem Španělska na longboardu Ricardem Fernándezem. O dvě hodiny později si z úvodní lekce vedle několika decilitrů mořské vody v žaludku odvážíme také zásadní poznatek: kdo si myslí, že je surfování tak snadné, jak na první pohled někdy vypadá, zásadně se plete. A vlny, které ze břehu vypadají jako pomalu plující řádky neškodné pěny, dokážou člověku pořádně zamotat hlavu.

Jet kdykoliv kamkoliv

Protože letní turistická sezona pozvolna končí, Wildhouse už není tak přeplněný jako v uplynulých měsících a pobývá tu jen hrstka oceánem ostřílených jedinců. "Jsem tady už asi měsíc a zůstávám až do konce října. Potkal jsem tady totiž holku, která přemýšlí úplně stejně jako já, což jsem doteď nezažil. Potom spolu nejspíš pojedeme do Portugalska," říká dlouhovlasý mladík s plnovousem jménem Tomáš, když se po dni stráveném v oceánu znovu setkáváme ve Wildhousu. Tentokrát ale ještě o patro níž, kde funguje místní bar.

Do Wildhousu přijíždí lidé všeho druhu, třeba i členové plzeňského novocirkusového souboru Žongléros.

Foto: Vojtěch Zikmunda

Tomáš, který kromě surfingu propadl také horolezectví a chůzi po slacklinách, tedy jakési obdobě provazochodectví, tu má "večerní směnu". "Pravidelně se střídáme. Někdo má na starosti bar, jiný zase úklid v kuchyni nebo okolo baráku," vysvětluje, jak fungují služby ve společných prostorách domu. S Matějem Novákem se seznámil jak jinak než díky společné vášni pro velké vlny, které intenzivně sjíždí nejen ve Španělsku − je totiž schopný jet kdykoliv kamkoliv.

"Kdysi jsem pracoval v korporátech, věnoval se IT a několik let jsem i profesionálně fotil. Postupem času mi ale přišlo, že žiju život jen skrz objektiv a až zpětně se dívám, co jsem vlastně zažil. Tak jsem se na to vykašlal a teď občas něco překládám," pokračuje a trochu tajemně dodává, že dělá, co se zrovna namane.

Podobně to má i bývalý učitel tělocviku s přezdívkou Majkl, který se letos po čtyřech letech do Wildhousu vrátil. "Matěje znám už díky snowboardu a poprvé jsem tu byl surfovat, když Wildhouse otvíral, tehdy ještě v původním domě," vzpomíná sympatický surfař, který je, co se týče zaměstnání, momentálně také na volné noze.

Zapadnout mezi ostatní

Současný Wildhouse, který Matěj Novák provozuje s přítelkyní Terezou Vlkovou, se loni musel přestěhovat. "Dostali jsme výpověď z domu, kde Matěj surfhouse původně založil. Museli jsme řešit, co bude, a zvažovali jsme opravdu všechny možnosti. Návrat do Česka ale byla až ta poslední, na kterou naštěstí nedošlo," vypráví plavovláska Tereza, která se za Matějem přistěhovala před třemi lety.

Bývalý učitel tělocviku Majkl zabezpečuje svůj surf, kterému říká Lola, před výpravou na pláž.

Foto: Vojtěch Zikmunda