Masaryk kladl na sebe i na jiné občas až nadlidské nároky. Byl to muž činu, říká spisovatel Pavel Kosatík, který nově reflektuje postavu prvního prezidenta

1. Přídavné jméno "jiný" směřuje k objevu. Dá se ale ještě v souvislosti s TGM něco objevit? Není už popsaný shora dolů, s prominutím?

Jiný znamená ne ten tradovaný. A my jiného než tradovaného nemáme. Za jeho života bránil kritickému pohledu Masarykův kult, potom byl TGM za obou totalit zakázán. Po listopadu vyšla řada dobrých masarykovských knih Kovtunových, Opatových a dalších. Ale nejsem si jist, zda jsme si tehdy TGM, právě v reakci na ten předchozí komunismus, opět nezjednodušili a nestvořili si z něj nový mýtus. Čtu ho a čtu o něm dlouho, a že by byl popsaný zdola shora, jsem si nikdy nemyslel ani vteřinu. Historické poznání přece nelze chápat tak, že věci jednou objevené se stanou závaznými a platnými i pro další generace. Je to jinak, každá generace se k minulosti vztahuje po svém, potřebuje z ní a vybírá si z ní něco jiného. Přistupoval jsem proto k té práci asi takhle: věděl jsem, že je napsané a nabádané leccos, ale že ty věci nejsou dostatečně promyšlené s ohledem na dnešní dobu.