Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku… Někomu se možná vybaví pokračování téhle dětské modlitby, kterou nás učili rodiče nebo prarodiče.

Toho anděla strážného jsem si v dětství představoval jako vlastní stín, anebo spíš jako svého nehmatatelného dvojníka, který má stejné tělo jako já a pohybuje se jen několik centimetrů ode mne. Nejlépe téhle naivní představě odpovídala naše stará televize, v níž při špatném nastavení antény měla každá postava svého ducha.

Když se mě pak jednou při výuce katechismu zeptal pan farář, kde že se to asi pohybují andělé i Bůh, odpověděl jsem v souladu s televizní obrazovkou, že zřejmě všude kolem nás. Líbilo se mu to.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se