S dětmi ulice a problematikou života v dětských domovech se Stanislav Sadílek setkal poprvé na začátku 90. let, kdy se uvolnilo napětí minulého režimu. "Trochu s nadsázkou tu dobu přirovnávám k situaci v sovětském Rusku po Velké vlastenecké válce. Nový režim příliš nefungoval, na což reagovaly i děti v dětských a výchovných ústavech, neboť náhle vzrostly počty jejich útěků," vzpomíná s tím, že jiné chlapce zase v 18 letech z ústavů propouštěli, aniž by se kdokoli zajímal o jejich další osud.
"O tyto utečence a odchovance se nikdo nestaral. Až k nám můj syn jednoho dne přivedl kamaráda, který byl na ulici." Svatopluk už v rodině zůstal – pro Stanislava byla jeho situace tak šoková, že cítil nutnost pomoci. Postupně k němu domů přicházeli další chlapci – jak sám říká, doslechli se, že u Sadílků je možné se "docela dobře nažrat".
Velmi často byli drogově či jinak závislí a svou situaci řešili drobnou kriminalitou. Peníze, pokud nějaké někde získali, dávali za alkohol, drogy, automaty. Stanislav Sadílek se pokoušel chlapce nějak zaměstnat – alespoň ty, u kterých to bylo možné. Ne každý totiž o pomoc stojí. To naštěstí srpnový Laskavec za léta praxe už dokáže rozpoznat. "Stane se, že přijde kluk, nají se, umyje, vyspí a řekne: 'Díky, tak já zase jdu.' Z ulice se mu nechce, je potřeba mu něco nabídnout, motivovat ho. Práce s takovou mládeží vyžaduje obrovskou trpělivost a schopnost poznat, kdy má cenu do člověka investovat energii, čas a peníze."
Kemp a knedlíky
Získat pro své svěřence práci přes úřady bylo prý nemožné. Tak s nimi Stanislav Sadílek začal podnikat. Nejprve zakoupil kemp u Máchova jezera, se kterým bylo hodně práce, protože byl dost zanedbaný. "Kluci se ale už tolik nenudili a neměli tolik času na své pouliční 'koníčky'," pokračuje muž, který je v současné době již v důchodu a předtím pracoval jako strojník v trojské čistírně odpadních vod.
Kemp v Doksech funguje částečně jako výdělečný podnik, částečně jako tábor pro dětské domovy. Přes léto zařízení vydělává, bylo však potřeba vymyslet, co s projektem po zbytek roku. A tak Stanislav Sadílek přišel s geniálním nápadem: založil firmu na výrobu knedlíků, která funguje dodnes. Zpočátku klienty získával jako streetworker, "knedlíkárna" se ale časem proslavila a zákazníky posílali například kurátoři, sociální pracovníci i věznice, jež měly snahu pomoci.
Svobodné rozhodnutí
Stanislav Sadílek pracuje pouze s chlapci, to je základní pravidlo pro úspěšné fungování celého projektu. "V počátcích jsme zkoušeli i dívky, ale neosvědčilo se to – kluci si z nich dělali doslova matrace," vypráví. V nedaleké České Lípě ale vznikl projekt Jonáš, který se zaměřuje právě na dívky a mladé maminky. A tak ke "dveřím" Stanislava Sadílka přicházejí pouze mladiství a krátce zletilí muži postižení sociálním vyloučením od šestnácti do šestadvaceti let. V kempu, knedlíkárně a tréninkových příbytcích se mimo jiné učí vycházet s penězi, dodržovat hygienu, komunikovat s úřady a někteří z nich zamíří také dál studovat. Přijít a odejít mohou kdykoliv, jde o svobodné rozhodnutí.
V době, kdy Stanislav Sadílek se svou činností začínal, existovalo podobných projektů velmi málo. Dnes je podle něj situace mnohem lepší. Co se týče projektu u Máchova jezera, s mnoha klienty udržuje kontakt i po letech. "Na jaře pořádáme setkání, kam samozřejmě jezdí ti, se kterými se práce povedla. Zkušenost s reakcí veřejnosti na naši práci je různá. Hodně lidí nám fandí, setkáváme se však i s hromadou negativních názorů, protože naši klienti jsou mnohými dopředu odsuzováni jako feťáci a budižkničemové."
Stanislav Sadílek nad nimi naštěstí hůl neláme a dokazuje, že i člověk bez motivace, vize a sociálních návyků se může začlenit zpátky do společnosti, založit rodinu a plnohodnotně fungovat. "Někteří tvrdí, že všechno tohle dělám hlavně proto, aby ubylo ztroskotanců, kteří nepracují, žijí ze sociálních dávek, a aby tudíž přibylo lidí, kteří mi budou přispívat na důchod. Souhlasím s nimi," uzavírá.
Nominovat člověka, který by si za dobré skutky zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění Laskavci v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.
