S dětmi ulice a problematikou života v dětských domovech se Stanislav Sadílek setkal poprvé na začátku 90. let, kdy se uvolnilo napětí minulého režimu. "Trochu s nadsázkou tu dobu přirovnávám k situaci v sovětském Rusku po Velké vlastenecké válce. Nový režim příliš nefungoval, na což reagovaly i děti v dětských a výchovných ústavech, neboť náhle vzrostly počty jejich útěků," vzpomíná s tím, že jiné chlapce zase v 18 letech z ústavů propouštěli, aniž by se kdokoli zajímal o jejich další osud.
"O tyto utečence a odchovance se nikdo nestaral. Až k nám můj syn jednoho dne přivedl kamaráda, který byl na ulici." Svatopluk už v rodině zůstal – pro Stanislava byla jeho situace tak šoková, že cítil nutnost pomoci. Postupně k němu domů přicházeli další chlapci – jak sám říká, doslechli se, že u Sadílků je možné se "docela dobře nažrat".
Velmi často byli drogově či jinak závislí a svou situaci řešili drobnou kriminalitou. Peníze, pokud nějaké někde získali, dávali za alkohol, drogy, automaty. Stanislav Sadílek se pokoušel chlapce nějak zaměstnat – alespoň ty, u kterých to bylo možné. Ne každý totiž o pomoc stojí. To naštěstí srpnový Laskavec za léta praxe už dokáže rozpoznat. "Stane se, že přijde kluk, nají se, umyje, vyspí a řekne: 'Díky, tak já zase jdu.' Z ulice se mu nechce, je potřeba mu něco nabídnout, motivovat ho. Práce s takovou mládeží vyžaduje obrovskou trpělivost a schopnost poznat, kdy má cenu do člověka investovat energii, čas a peníze."
Kemp a knedlíky
Získat pro své svěřence práci přes úřady bylo prý nemožné. Tak s nimi Stanislav Sadílek začal podnikat. Nejprve zakoupil kemp u Máchova jezera, se kterým bylo hodně práce, protože byl dost zanedbaný. "Kluci se ale už tolik nenudili a neměli tolik času na své pouliční 'koníčky'," pokračuje muž, který je v současné době již v důchodu a předtím pracoval jako strojník v trojské čistírně odpadních vod.
Kemp v Doksech funguje částečně jako výdělečný podnik, částečně jako tábor pro dětské domovy. Přes léto zařízení vydělává, bylo však potřeba vymyslet, co s projektem po zbytek roku. A tak Stanislav Sadílek přišel s geniálním nápadem: založil firmu na výrobu knedlíků, která funguje dodnes. Zpočátku klienty získával jako streetworker, "knedlíkárna" se ale časem proslavila a zákazníky posílali například kurátoři, sociální pracovníci i věznice, jež měly snahu pomoci.
Svobodné rozhodnutí
Stanislav Sadílek pracuje pouze s chlapci, to je základní pravidlo pro úspěšné fungování celého projektu. "V počátcích jsme zkoušeli i dívky, ale neosvědčilo se to – kluci si z nich dělali doslova matrace," vypráví. V nedaleké České Lípě ale vznikl projekt Jonáš, který se zaměřuje právě na dívky a mladé maminky. A tak ke "dveřím" Stanislava Sadílka přicházejí pouze mladiství a krátce zletilí muži postižení sociálním vyloučením od šestnácti do šestadvaceti let. V kempu, knedlíkárně a tréninkových příbytcích se mimo jiné učí vycházet s penězi, dodržovat hygienu, komunikovat s úřady a někteří z nich zamíří také dál studovat. Přijít a odejít mohou kdykoliv, jde o svobodné rozhodnutí.
V době, kdy Stanislav Sadílek se svou činností začínal, existovalo podobných projektů velmi málo. Dnes je podle něj situace mnohem lepší. Co se týče projektu u Máchova jezera, s mnoha klienty udržuje kontakt i po letech. "Na jaře pořádáme setkání, kam samozřejmě jezdí ti, se kterými se práce povedla. Zkušenost s reakcí veřejnosti na naši práci je různá. Hodně lidí nám fandí, setkáváme se však i s hromadou negativních názorů, protože naši klienti jsou mnohými dopředu odsuzováni jako feťáci a budižkničemové."
Stanislav Sadílek nad nimi naštěstí hůl neláme a dokazuje, že i člověk bez motivace, vize a sociálních návyků se může začlenit zpátky do společnosti, založit rodinu a plnohodnotně fungovat. "Někteří tvrdí, že všechno tohle dělám hlavně proto, aby ubylo ztroskotanců, kteří nepracují, žijí ze sociálních dávek, a aby tudíž přibylo lidí, kteří mi budou přispívat na důchod. Souhlasím s nimi," uzavírá.
Nominovat člověka, který by si za dobré skutky zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění Laskavci v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist