Moje móda: Chci jen polochytré hodinky, ty chytré by mě mohly předejít. Takhle jsme spolu zhruba nastejno, říká komik a herec Lukáš Pavlásek

Nedávno se vrátil z tříměsíční cesty kolem světa a teď s Ondřejem Sokolem bude průvodcem netradičního cestopisu, který se v televizi objeví na podzim. Ze zahraničí si přivezl mobil plný scének a také fotografií míst, která ho "dostala". Snímky ho inspirovaly k básním, které zveřejňuje na Instagramu, na podzim by měla vyjít kniha. "Vítězslav Nezval psal básně na pohlednice, já na fotografie," říká.

Chytrý mobil si prý vysnil už v dětství. "Jako malý jsem chtěl věc, na které bych mohl dělat všechno. Pořád jsem něco psal, knížky množil přes kopírák, scénky nahrával na kazeťák. To všechno mi teď umožní chytrý telefon." Komplikovanější vztah má však k hodinkám: "Chtěl jsem jen polochytré hodinky, ty chytré by mě mohly předejít, převálcovat, inteligenčně zničit. Takhle jsme spolu zhruba nastejno. Zavolejte mi. Vidíte? Ručičky spadnou na pětku, ale hned se zase vrátí. Stejně tak mi ohlašují mail nebo SMS zprávu. Většinou si toho ale nevšimnu."

S oblečením to jednou provždy vyřešil. Obléká většinou trika s límečkem, občas košile, kalhoty s kapsami − aby se do nich hodně vešlo − a džíny. "Mám dvě tři oblíbené značky. Když mi něco vyhovuje, nakupuji stále stejné věci. Nedávno mi jedna paní nechtěla prodat hodinky, protože jsem měl na ruce tytéž: ,Kupte si jiné, proč budete mít zase stejné?' Já ale chtěl ty samé. Teď nosím každý den jiné, a přesto stejné."

Batoh má pořád plný knih: "Nikdy nevím, kterou budu číst, někdy čtu třeba tři najednou. Proto jsem si pořídil taky čtečku. Mám v ní všechny foglarovky a mayovky, knihy z dětství − nechci z toho úplně vystoupit." Při cestování si ověřil také různé fígle ( jak zabrat v letadle dobré místo, jak zjistit, kdy bude jaké jídlo),  ale především poznání, že vzdálenosti jsou relativní: "Svět je propojený. Uvědomíte si, že veškeré hádky, spory, války jsou nesmysl." Také se zbavil cestovní horečky. Na pouť kolem světa však nikdy nezapomene: "Třeba v Japonsku − místo toho, abych já poznával je, objevovali oni mě. Myslím, že mě mají rádi všude."

Bez čeho se v posledních dnech neobejdu

Foto: Milan Bureš

◼ Kniha: Ajťák vrací úder − moje poslední dílo, rád jím i obdarovávám.
◼ Počítač: Mám ho u sebe pořád, je v něm všechno.
◼ Knihy: S sebou jich mívám několik − teď nový životopis Jaroslava Ježka a básnickou sbírku Ivana Wernische. Čtečku také nosím stále.
◼ Hodinky: Mám rád tyto polochytré, nosím každý den jiné a přitom stejné.
◼ Sešitek: Místo KPZ mě provází Zápisník třinácti bobříků.
◼ Batoh: Oblíbil jsem si ho, ale není ničím zvláštní.
◼ Zápisník: Píšu si do něj body ke stand-upu, někdy to dělám celé z hlavy.
◼ Pero Parker: Na zapisování myšlenek. Někdy sice nevím, co znamenají, ale mám dobré pero.
◼ Velký zápisník: Je plný kreseb a nápadů na psí knížku pro děti. Budou tam třeba různé typy pejskařů.
◼ Čtyřbarevná propiska: Ta je jako ta z dětství. Nedávno jsem jich koupil hned několik.
◼ Fix: 0,3 na kreslení do zápisníku.
◼ Sprej proti klíšťatům: Jak zpívá Visací zámek: Je to válka, zabij klíště! Často chodím do přírody.
◼ Vitaminy a lékárnička: Jsem vždy připravený, kdyby někdo potřeboval pomoc.