Poslední den legendárního žabotlamu: Z Libně po více než půl století na kolejích odjel mohykán všech vlaků

Měly zvláštně zelenou a modro-bílou barvu a od 60. let minulého století se proháněly snad po všech železničních tratích v Česku. Pokrok je ale postupně nahrazoval novějšími stroji, až zbyl jeden jediný pantograf typu 451 025/026, který převážel cestující na trase z Libně do Roztok u Prahy a zpět. I tahle linka už je však minulostí a v pátek 10. srpna 2018 tu takzvaný žabotlam zastavil naposledy.

Už když ráno přijíždím do stanice Praha-Libeň, na prvním nástupišti postává pár skalních nadšenců. Přišli se rozloučit s poslední pantografovou jednotkou, které se přezdívá také Emilka či Lochneska. Svá nejlepší léta má už dávno za sebou, a svou službu tu dnes plní naposledy.

Kostitřas, který předběhl dobu

Když se krátce po páté hodině odpolední vracím zpátky na místo činu, počet obdivovatelů se odhadem zdesetinásobí a na peróně tmavě zelený žabotlam vyhlíží asi 50 fanoušků všech generací - stativy, fotoaparáty i mobilní telefony v pohotovosti.

"Připrav si zrcadlovku, za chvíli tu bude," ozývá se z hloučku několika mladíků, kteří si vzájemně porovnávají snímky starého pantografu z předešlých dní a já odhaduji, že žabotlam v dobách jeho největší slávy znají už jen z vyprávění. "Zajímáme se hlavně o retrovlaky, na poslední panťák se sem chodím dívat už dva roky - od té doby, co mi došlo, že se jeho provoz chýlí ke konci," říká sedmnáctiletý Jakub.

Žabotlam končí. Na jeho počest vyjel na speciální jízdu muzejní pantograf

"Když jsme byli malí, žabotlamy byly skoro všude. Třeba já jsem s ním jezdil na chatu," vzpomíná o jeho o dva roky mladší kamarád Jan. Oba si vlaky už dlouho fotí profesionálními zrcadlovkami. "Na jednu stranu je škoda, že tahle souprava končí," pokračuje Jakub s tím, že tato pantografová souprava jezdí mnohem lépe než některé moderní. "Především ve svých začátcích představovala nadčasový počin pro železnici, protože byla nízkopodlažní. Pokrok ale bohužel nezastavíme," dodává už trochu posmutněle.

Podobně to má devatenáctiletý Jakub Königsmark, který žabotlam vnímá jako vozidlo, které předběhlo dobu. "Jeho prototyp měl například klimatizaci, což bylo v šedesátých letech naprosto nevídané. Bohužel toto nadstandardní vybavení, kterým dnes disponuje jen minimum vozidel PID, se do sériové výroby nedostalo, což je neskutečná škoda," bilancuje.

Poprvé se s pantografy setkal na dnešní lince S7 směr Beroun, kam jezdil za babičkou. "Byl to pro mě vždy zážitek, typické zvuky starého vlaku a jeho otevírací okna. Když je na lince začaly střídat modernější vozidla CityElefant, začalo se mi po "kostitřasech" stýskat," líčí. 

Se soupravou se přišly rozloučit stovky lidí.

Foto: ČTK

Po Praze nejrychleji vlakem

Linku S41, na které žabotlam doteď jezdil, obdivuje zejména kvůli tomu, že většina trasy vede skrz Prahu. "Spojuje Libeň s Holešovicemi, Podbabou a Roztoky u Prahy, což jsou celkem frekventovaná místa s velkou poptávkou po přepravě. Linku jsem mnohokrát využil pro cestu jen po Praze," pokračuje Jakub Königsmark s tím, že s kamarády se několikrát svezl "historickým vozidlem" jen tak pro zábavu.