Letní povídka Petra Stančíka: Skryté půvaby neurovize

Okurky rostly jako divé a napětí moderátora Richarda Horáka rovněž. Za chvíli má začít živé vysílání dalšího dílu jeho diskusního pořadu Pod lupou, a on ještě nemá žádného sólokapra. Parlament si vzal prázdniny, takže se kradlo jen v malém. Všechny celebrity zase odletěly do teplých krajin a skandály dělaly tam.

V duchu přepočítával své tři dnešní hosty: Je tam ten učitel tance včel. Přitom vypadá spíš, jako by mu včely uletěly. Pak docent z muzea hudby, který se už padesát roků snaží prosadit svoji teorii, že naši předkové v paleolitu vynalezli žesťové nástroje inspirováni zvuky vypouštění střevních plynů skrze svěrač. To zas bude smradu jak v hradu. A nakonec pán, který vynalezl novou sexuální úchylku: oscilogalofilii, čili lásku k houpacím kohoutům. Kohouty si přinesl s sebou, takže nejspíš bude chtít předvádět oscilogalofilii přímo na kameru.

Es em. Skvadra mimoňů, povzdechl si Horák.

Na pultu zablikal interkom:

"Šéfä, já sä z toho zbohním. Zäzdola sä säm dobäjvá ňákäj tëp, žä má präj pro vás ďäsňä zajímavý informacä," hlaholila ryzí pražštinou asistentka produkce Sandra.

"Pusťte ho sem," odvětil Horák, v jehož duši se právě zahnízdila malá, ale přece jen naděje. Taková nanonaděje.

Vrstvou akustické pěny proniklo tlumené zaťukání a do dveří vstoupil muž neurčitě středního věku, navzdory infernálnímu vedru venku navlečený do černého roláku a tvídového saka.

"Inženýr Pleskavec, senior hypnomátor ve společnosti Fantasmagorgie," představil se příchozí.

"Hypnomátor?" zvedl Horák levé obočí.

"K tomu se ještě dostanu. Nedávno jsem při výzkumu stimulátoru růstu vlasů náhodou objevil, že televizní vysílání lze přijímat přímo v lidském mozku. Neurony čili nervové buňky mají takový dlouhý ocásek, odborně se nazývá axon. A ty axony fungují jako miniaturní antény pro příjem televizního signálu. Nejen že se divák obejde bez přístrojů, ale kromě obrazu a zvuku mu do hlavy můžete vysílat taky chuti, vůně, radost, strach a další pocity. Nazval jsem to neurovize. Pro normálního člověka je kvalitní neurovizní pořad k nerozeznání od reality. Myslel jsem si, že můj objev přinese lidstvu štěstí, jenomže se ho zmocnily temné síly…"

Horák najednou dostal strašnou žízeň. Bez přemýšlení stiskl tlačítko interkomu.

"Sandro, prosím jedno studené pivo. Dáte si taky, pane inženýre? Ne? Tak bez sklenice."

Ani nedomluvil a asistentka mu už stavěla na pult orosenou láhev.

"Úplná novinka, šéfä. Alä budä vám chutnat. Všichni sä po něm můžou utlouct," dodala Sandra a odplula.

Horák zvědavě zvedl láhev k očím a na etiketě četl nápis:

Bumblebeer − pivo s přísadou čmeláčí krve 

 Zlatavý mok měl ve skutečnosti modrou barvu a trnul po něm jazyk, chutnal však báječně.

"Tak, a teď nevím, kde jsem skončil," posmutněl Pleskavec.

"Temné síly…" napověděl moderátor.

"Ach ano. Temné síly získaly důkazy o jisté mé sexuální zálibě…"

"Netrpíte, doufám, oscilogalofilií," lekl se Horák.

"Naštěstí ne. Ale stačilo to, aby mě mohly vydírat. Musel jsem jim prozradit princip neurovize a ještě mě donutily dělat jim hypnomátora. To je − zjednodušeně řečeno − režisér neurovizních pořadů. Dlouho jsem si netroufal vzdorovat. Ze začátku bylo neurovizní vysílání docela nevinné. Přírodopisné dokumenty, romantické komedie a podobně. Jenže pak začaly temné síly přidávat skrytou reklamu. Plíživý product placement. Vezměte si třeba tady to pivo na stole. V neurovizi ho můžete nejen vidět a slyšet, ale navíc ochutnat a získat na něm závislost. Nezapomeňte, že neurovize vám vtiskne do mysli nejen smyslové vjemy, ale i rozkoš a pocit štěstí. A potom začaly vysílat i politické názory. Demokracie je ve smrtelném ohrožení. Proto jsem se rozhodl odhalit pravdu celému národu. I kdyby mě to mělo zničit. Tady v aktovce mám všechny důkazy."

Kresba: Pavel Beneš