Letní povídka Miloše Urbana: Výlet

Zazvonili u něj v pět ráno, skrz špehýrku ukázali průkazy, jeden obličej hubený, druhý tlustý. Počkali, až se oblékne. Tlustý mu doporučil, ať si vyčistí zuby, vyjedou si autem.

"Jo a ten mobil nechte doma, nebudete ho teď asi hodinku potřebovat. Stejně ještě všichni spí a zaznamenávat vaši aktuální polohu by bylo k ničemu."

Horák si to představoval horší. Myslel, že bude sedět vzadu mezi nimi, ohavná představa. Ale vypadali rozumně, žádní primitivové. Hubený sedl za volant neoznačené octavie, za něj tlustý a on vedle. Už svítalo.

"Jedete dobrovolně," upozornil ho řidič a nastartoval, "ale ten pás si zapnout musíte."

Vyrazili na okruh směřující k dálnici, ale po chvíli odbočili na okresku vinoucí se mezi příměstskými vesnicemi a poté ještě jednou na silnici k lesu.

"Už vím, proč mě vezete tudy," prolomil mlčení Horák. "Nejsou tady žádné kamery."

Namísto slušné odpovědi na něj začal tlustý řvát. Že prý konečně nějaké popovídáníčko bez účasti kamer! A jak si to představuje, klást panu premiérovi před kamerami určité otázky, když předtím přislíbil, že se o těch starých věcech mluvit nebude, protože to byla předem daná podmínka, jinak by šéf do studia nepřišel, ale Horák slib porušil, a tak panu premiérovi nezbylo než buď ze studia utéct, anebo zůstat a nechat se tupit zaujatým novinářským šmokem.

Horák namítl, že zaujatý není, klást otázky si bude, jaké chce a komu chce, a tuhle show s premiérem sledoval jeden a půl milionu lidí, které zajímá, proč předseda vlády před pěti lety říkal (tehdy zdaleka ne tak slavnému Horákovi), že s StB v mládí spolupracoval jen proto, aby hájil zájmy Československé republiky, a teď mu tvrdil do očí a uší, stejně jako tomu půldruhému milionu diváků, že je to lež, pomluva, kampaň. A on, Horák, měl tedy plné právo uprostřed rozhovoru ten starý záznam pustit, stejně jako pan premiér měl poté právo ztratit glanc, prskat na něj i na kameru, šermovat ukazovákem jako führer a hulákat, že ten záznam není žádný záznam, ale lstivě sestříhaný podfuk objednaný knížetem, uhlobaronem, jistým poslancem a pravdoláskařskou městskou elitou.

Hubený za volantem poznamenal, že dohody se mají držet, tak ať se pan Horák nediví, že jeho nesolidní jednání vyvolává u solidních lidí solidní znepokojení.

Tlustý se nadechl a spustil nanovo: Jak to, že si Horák neuvědomuje nebezpečnost svého jednání? Copak nevidí, že tím jen dodává munici mocenskému klanu kolem prezidenta? Náš pan premiér má vazby na Evropu, je to solidní partner k jednání, prvotřídní diplomat…

Horák udělal rukou stopku přesně jako ve studiu a přesně tak to i fungovalo. Tlustý se před takovou autoritou odmlčel a Horák si v duchu blahopřál, že si zaplatil ty herecké kurzy. Nahlas řekl, že jeden a půl milionu diváků viděl, jak je to s diplomatickým talentem pana premiéra, který se po puštění starého rozhovoru během nového rozhovoru a následným hubováním nedokázal uklidnit. A když ho pak Horák požádal, aby jasnými slovy a maximálně deseti větami osvětlil publiku, jak se z ředitele jistého podniku stal majitelem onoho podniku, protože on, Horák, pokud je to tedy legální, by se taky chtěl stát z nejoblíbenějšího moderátora téhle internetové televize i jejím majitelem, aniž by musel cokoli zaplatit z vlastní kapsy, která je stejně neustále poloprázdná, pan premiér vstal a on už se těšil, že se na něj ten chlap vrhne a dá mu chlapský políček, i když proč vlastně, vždyť se pana premiéra jenom na něco ptal, proboha.

Jenomže pan premiér před ním uhnul a dal facku kameře, a protože to dneska už nejsou ty veliké těžké televizní kolosy na mohutné noze, ale v podstatě dobré foťáky na lehkém stativu, aparát skončil na podlaze a snímal premiérovy ručně šité polobotky špičkami nahoru a poslouchal jeho nadávky, výhrůžky, sprosťárny a kletby. Než polobotky odkráčely, někdo rozechvělýma rukama kameru zase postavil a Horák, který špatně maskoval své nadšení z vývoje situace (pak si to vyčítal, bylo to neprofesionální, jak teď poctivě přiznal tlustému), oznámil publiku, že host je indisponován a pořad Pod lupou protentokrát musí skončit dřív.