Opravdu budete plít?" ptá se mě urostlý opálený muž v kraťasech a nátělníku. Přikývnu, teď už nemůžu couvnout. Když jsem si návštěvu na Svobodném statku na soutoku domlouvala, připsala jsem, že pomůžu s pletím. Na Facebooku totiž visela výzva příznivcům, aby přijeli pomoct zbavit statek bujícího pýru. A tak teď s motyčkou okopávám zarostlou petrželku a opatrně vytrhávám okolní nežádoucí rostliny.
Jaroslav Lenhart mi předtím udělal krátkou instruktáž, a já si navíc vzpomněla na hodiny strávené nad zarostlými záhonky na chalupě, kam jsme vždycky po třech nedělích přijeli a mrkev ani kedlubna nebyly v zeleném porostu skoro vidět. Tehdy jsme vlastně také praktikovali biozemědělství − pěstovali jsme zeleninu bez chemických hubičů škůdců a hnojiv, jen jsme tomu tehdy tak neříkali.
Dřina za každým rajským
Biodynamickému pěstitelství se Jaroslav Lenhart věnuje od roku 2009. Tehdy byl statek v Českých Kopistech kousek od Litoměřic právně součástí Camphillu − komunity pro lidi se speciálními potřebami. S ním je stále úzce propojen, nicméně dnes má vlastní právní postavení, a tedy i vlastní hospodaření. Založen byl jako obecně prospěšná společnost.
"V roce 2009 končil statek v minusu asi 100 tisíc, a to při 250tisícovém rozpočtu, obdělávali jsme jenom hektar. Já jsem chtěl zvyšovat na dva celkem z deseti vlastněných," popisuje Lenhart začátky zemědělské společnosti, kterou postupem času rozšířil. Dnes hospodaří na veškeré rozloze s obratem okolo pěti milionů korun a dodává zeleninu přibližně pěti tisícům koncových zákazníků.
"Zásobujeme velkoobchod, například Country Life, Fresh bedýnky, Lifefood nebo Svět bedýnek, šestým rokem také provozujeme vlastní e-shop a k tomu dodáváme 'pytle' našim odběratelům v rámci KPZ neboli komunitně podporovaného zemědělství. Peníze nám pošlou hned na začátku sezony, přispějí nám tím, abychom vůbec mohli zasít, protože k tomu potřebujeme dnes asi milion a půl. A kdyby se nám neurodilo, nebudou chtít peníze zpět," vysvětluje biozemědělec, jenž ale zároveň zdůrazňuje, že cílem činnosti statku není výdělek. "Jsme pořád nezisková organizace. Že si na sebe vyděláme, je vlastně nadstandard. Snažíme se šetrně obdělávat krajinu a tím šířit určité ideje. Budujeme zdravý biodynamický organismus, který může sloužit mimo jiné pro účely ekovýchovy. Protože takto někoho vzdělávat bez fungujícího statku, kde se děti potkají s prací a dřinou, které za každým rajským nebo salátem jsou, mně přijde dost bezzubé," objasňuje své přesvědčení biofarmář.
Vzpomínka na cibuli
Právě jsme společně s několika dobrovolníky a zaměstnanci statku dojedli oběd, kávu odcházíme vypít do prvního patra domu, v němž Jaroslav Lenhart bydlí s manželkou a čtyřmi dětmi. Vede sem zajímavě vyřezávané dřevěné schodiště. Oblé tvary jsou vidět i v hlavní budově, jejíž přízemí zabírá velká místnost sloužící jako jídelna a příležitostně i kulturní sál. "Vše rekonstruujeme podle zásad organické architektury," zmíní můj průvodce stavební směr, který se vyznačuje účelností, jako je tomu u rostlinných nebo živočišných organismů.
Co se dočtete dál
- Jaké byly počátky Svobodného statku a s jakými přírodními katastrofami se musel Lenhart vypořádat.
- Proč se některé plodiny z ekonomického hlediska nevyplácejí a proč je důležitá druhová pestrost.
- A proč jeho přístup k pěstování někteří nechápou a kdy si farmář myslí, že se to změní.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
