Koncentrace zážitků. Tak popisuje krátkou uličku populárních podniků Na Výtoni Petr Tománek, majitel zdejší Cafe Terapie. Do jeho francouzské kavárny a bistra chodí na snídaně, obědy a večeře ministři, místní i lidé z celé Prahy. Poslední dobou je jich tolik, že se Tománek právě chystá na konci ulice otevřít bretaňské bistro a obchod. "Zrovna řešíme nový koncept v naší gastroulici," říká mi, zatímco ve svém podniku sedí u stolu s manažerem Cafe Terapie Milošem Tichým.
Gastroulice to fakt je. Vše začíná na rohu kavárnou s italskou zmrzlinou, vedle ní sídlí vinotéka Na břehu Rhôny, za ní vietnamský obchod a na rohu Cafe Terapie. V bloku domů není nic jiného než jídlo a víno. A pak přes ulici taky klasický pub U Bráchy, za nímž Tománek plánuje svou "malou Bretaň", kde chce ale mít i víno z Alsaska a Wachau. Gastroulice totiž pokračuje ještě dál za roh, kde sídlí španělské deli Sabores. A poslední dobou vlastně z druhé strany začíná už na nábřeží, kde je Na břehu Rhôny za rohem, pobočka pro náročnější pijáky vína.
V Praze zatím existují jen dvě takhle nepražská minimísta s vysokou koncentrací unikátních podniků: kromě Výtoně ještě vršovická Krymská ulice. Obě spojuje originální kvalita a taky původně nízké nájmy prostorů pro podnikání, obě ale současně fungují jinak. Výtoň jede celý den, je méně hipsterská a zdejší podniky jsou hodně francouzské a taky víc zakomponované do místa; spíš berlínská nebo drážďanská Krymská ožívá až večer a je naopak tak überhipsterská, že se to přestává líbit místním zvyklým na klid.
Přijít včas
Přitom ještě před šesti lety bylo na Výtoni klasické pusto s pár hospodami. A v parčíku podél ulice se lidé místo pétanque věnovali bezdomovectví a laciným drogám. Vše změnilo v roce 2012 otevření první zdejší vinotéky Na břehu Rhôny. "Náš první vinný bar otevřený roku 2012. Místo, kam se vracíme, když máme chuť, žízeň i objevnou náladu," popisují ho lyricky sami majitelé, kteří sem přenesli atmosféru své milované Francie.
"To pro mě bylo ujištění, že to tady bude fungovat. Kluci z Rhôny měli oči a věděli, že to místo má potenciál," vysvětluje otevření Cafe Terapie v roce 2013 Tománek, jenž v Praze prodává i boty. Někdejší emigrant a vystudovaný divadelník tady i bydlí, a často proto chodil na obědy do nedaleké francouzské restaurace Oliva. "Byla to moje menza," usmívá se. Jenže právě Oliva ukazuje, že samotná kvalita není zárukou vůbec ničeho. A když už, tak někdy spíš krachu než úspěchu.
Oliva byla nějaký čas vyhlášeným francouzským bistrem ve městě, milovala ji hlavně pražská zahraniční klientela a taky média. Jenže po čase zavřela a od té doby se na stejném místě střídají různé podniky, naposled tu štěstí zkouší burger bistro. "Oliva tady vždycky byla sama, neměla k sobě sousedy. Nebyla tu koncentrace zážitků," popisuje Tománek vývoj místa u talíře s hovězími plátky a mořskými řasami wakame. A mimochodem: tagliata di manzo con rucola patří mezi zdejší top tři jídla.
"Potřebovali jsme rok na to, aby se to rozjelo. A pak to celé začalo, stalo se tady z toho kouzelné místo," usmívá se majitel bistra. Výtoň se dokonce rozjela tak, že zdejším majitelům se začal plnit podnikatelský sen, když dosáhli maxima svých kapacit. Určitě jim neuškodila ani vltavská náplavka, kde bývá poslední dobou taky slušný ruch, na Výtoni ale neradi slyší, že by takhle neuspěli bez ní. "Unikátní koncepty. Podívej se na zahrádku, takhle to vypadá ve Francii," vysvětluje úspěch celé lokality majitel Cafe Terapie, jenž ve Francii žil a pořád se tam často vrací.
Samozřejmě nejen to. Klíčový je i fakt, že se zdejší podniky nekanibalizují, ale naopak doplňují. A taky drží jistou estetiku místa. "Oliva netrefila dobu. Kdybych tady i já otevřel moc brzo, nefungovalo by to. Vždycky je to shoda štěstí, správné doby a nálady," věří Tománek. Výtoň nejvíc funguje ve čtvrtek, v pátek a sobotu, lidé si sem ale našli cestu i na snídaně. "Trvalo to sice rok a půl, já ale vydržel. Dneska děláme šedesát snídaní denně. To je bomba, protože Češi venku nesnídají," dodává.
Potenciál mrtvého místa
"To místo se nám zalíbilo, nic moc tady totiž nebylo. Vedle ale fungoval Vietnamec s večerkou, kam lidi chodili nakupovat. Ta lokalita není v centru, ale ani moc daleko od něj. A je odsud krásný výhled na Hrad a blízko je i řeka a my se jmenujeme Na břehu Rhôny. Ta ulice byla mrtvá, je tam ale kupní síla a nám se zdálo, že tam bude potenciál," vysvětluje počátek současné Výtoně Filip Hotový, spolumajitel Na břehu Rhôny. Kromě vína proto začali hned dělat i snídaně, na které mimochodem začal chodit i Tománek. Nezlodějský nájem od amerického majitele domu, s nímž popili dobré červené, do začátku taky jistě neublížil.
První rok sice nebyl nic moc, pak se ale podnik rozjel i díky samostáčírnám, kde si hosté sami rozlévají víno do sklenic z velkých krabic. "Pak se z toho najednou i bez reklamy stalo takové hipster místo, kam se chodí pařit. Stará Rhôna je dnes večer na maximu, máme za barem tři lidi," říká Hotový. Na začátku přitom za ním stál on sám se svým společníkem Karlem Karafiátem a s hosty si velkoryse otevírali lahve vína, na které měli chuť a o nichž si chtěli povídat. Velké a levnější bag-in-boxy ale vše zrychlily, personálně i obchodně.
"Pro náročnější klientelu jsme proto nakonec museli otevřít Na břehu Rhôny za rohem," dodává Hotový. A kromě několika dalších pražských i mimopražských poboček taky jednu u Krymské. Ta je sice franšíza, nicméně provozovaná bývalým zákazníkem z Výtoně. Podle Hotového je i Krymská stále na vzestupu podobně jako před časem Výtoň, ostatně právě tu mu tahle zapadlá vršovická ulička svou atmosférou připomíná. Spolumajitel Na břehu Rhôny vidí důvod úspěchu kdysi mrtvé Výtoně podobně jako Tománek. "Fungujeme tady jako sousedé, co si nechtějí konkurovat, ale spíš žijí v symbióze," říká.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
