Poprvé přijel Antoine Marès do Prahy v roce 1970. Byl tehdy studentem na Sorbonně, neuměl ani slovo česky. "Vydal jsem se do Prahy na letní školu, měl jsem bydlet na koleji v Bubenči. Když jsem tam dorazil, potkal jsem na chodbě jako první uklízečku. Chvíli trvalo, než té paní došlo, že jsem Francouz. Pak zvedla pěst a zvolala: 'Mnichov'. Nevěděl jsem, co to je, nespojil jsem si to nejprve s názvem města, které se vyslovuje v němčině jinak," vypráví renomovaný historik, který dnes vede katedru soudobých dějin střední Evropy na pařížské Sorbonně a je mimo jiné autorem ceněné monografie o Edvardu Benešovi. "Časem jsem samozřejmě pochopil, co mi ta paní chtěla připomenout. Vyčíst. Uplynulo už 48 let od mé první cesty do Prahy a bude to brzy 50 let od okupace Československa. V té době jsem ještě nevěděl, čemu se budu v oboru přesně věnovat, neměl jsem v úmyslu stát se specialistou na střední Evropu nebo Československo, ale srpen 1968 mě velmi zasáhl a ovlivnil. A pak − ještě ta uklízečka. Dá se říct, že výstava Naše Francie i stejnojmenná kniha jsou mou odpovědí té pobouřené paní."
Antoine Marès se směje, když mi historku o naštvané uklízečce vypráví. Jako anekdotu ji také použil při vernisáži, když na začátku května zahajoval v letohrádku Hvězda u Bílé hory expozici, v níž si dal za cíl zdokumentovat výjimečnost vztahů mezi Čechy a Francouzi v průběhu 20. století. Jako prostředek, chcete-li klíč k vysvětlení, si přitom zvolil poezii a výtvarné umění.
Nejlepší básníci a výtvarníci
Památník národního písemnictví Letohrádek Hvězda 11. 5. – 31. 10. 2018
Francouzská poezie v českých překladech a ilustracích − to je podtitul výstavy, jež mapuje sílu vztahů mezi francouzskou a českou kulturou od konce 19. století a vliv francouzské literatury na naši literaturu ve 20. století. V prvním patře letohrádku Hvězda jsou tedy prezentovány knižní překlady děl Francoise Villona, Arthura Rimbauda, Guillauma Apollinaira a dalších velkých francouzských básníků, jež vycházely v Čechách a na Moravě v nejrůznějších obdobích a různých vydáních. Ta doprovázejí soubory ilustrací Františka Kupky, Jindřicha Štyrského, Toyen, Josefa Šímy, Františka Kubína, Zdeňka Sklenáře, Františka Tichého či Ludmily Jiřincové. Co jméno, to zase pojem v českém výtvarném umění. Všechny knihy i obrázky nashromáždil a uspořádal Antoine Marès.
"Proč jsem se do toho vůbec pustil? U historika je to možná trochu zvláštní jev, ale já to tak mám. Vždycky jsem byl básnický amatér. Druhý důvod: Když jsem v letech 1998 až 2001 působil v Praze jako šéf Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách, tak zvaného CEFRES, brouzdal jsem často po antikvariátech a nestačil se divit, co všechno z francouzské literatury v Česku vyšlo − a na jak vysoké úrovni jsou překlady, ilustrace i typografie těchto knížek. Byl to pro mě skutečný objev," říká historik. Zradil by samozřejmě svou profesi, kdyby si v rámci tohoto objevování nezjistil i všechny potřebné informace a neprozkoumal souvislosti: "Jen ve 20. století vyšlo v Česku přes 8000 titulů knih, jež byly přeloženy z francouzštiny, přibližně jednu desetinu představují básnické sbírky. To je skoro neuvěřitelné číslo! Češi přeložili víc francouzských textů než Poláci ve stejné době, a to je Poláků čtyřikrát tolik a měli vždy k Francii velmi blízko."
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
