Podnikatel Libor Hoření nechtěl být starým filantropem a rozhodl se pomáhat už teď. Mění dobré skutky za šálky kávy

Zhruba rok provozuje v centru Brna DobroKávu. Malý stánek na Zelném trhu nabídne espresso, latté nebo třeba cappuccino každému, kdo slíbí udělat dobrý skutek. Jakýkoli. Prostě něco nad rámec toho, co běžně dělá. Třeba že uklidí odpadky rozházené v parku, pomůže staré paní s nákupem z obchodu nebo daruje krev. To jsou aspoň některé z možností, které vám barista u kávovaru poradí, když si s výběrem dobrého skutku nebudete vědět rady.

Loňský provoz DobroKávy stál Libora Hořeního asi 500–600 tisíc korun, letos se o náklady dělí s dalšími dvěma podnikateli. Sami projevili zájem se na projektu podílet. "Každý den si tam chodím zhruba na hodinu stoupnout. A musím říct, že to hodně naplňuje. Je tam skvělá atmosféra," říká Libor Hoření. 

Kolik lidí podle něj koncept zneužije a bere DobroKávu jen jako šanci dát si kafe zdarma? "Podle mých odhadů maximálně deset procent. Ale myslím si, že i ty to dřív nebo později dožene. V naší přirozenosti je zabudována reciprocita. A když něco slíbíte a nedodržíte, vytvoří to ve vás nekomfort. Někoho to dožene po první kávě, jiného po páté. Ale je to semínko, které v každém začne klíčit."

Libor Hoření je z generace, které nedělá problém idealismus. Já jsem naopak z generace, která v 80. letech vstupovala do života obrněná cynismem. Mluvit vážně o dobrých skutcích ve mně ještě v padesáti vzbuzuje pocit jakési nepatřičnosti. A potřebu obrátit to v žert.

Takže když se mě barista pracující v DobroKávě jako dobrovolník ptá na můj dobrý skutek, navrhuju, že by mým dobrým skutkem mohlo být, že dnes na Zelném trhu u žádného stánku nic neukradnu. Ani se neusměje a provrtá mě pohledem. "My tenhle druh humoru nemáme rádi. Opravdu nás zajímá, jaký dobrý skutek uděláte!"

Trochu zmateně a unáhleně slibuju, že uvařím manželce večeři. "A to normálně neděláte?" zní otázka. "V žádném případě. A víte co? Já i umyju nádobí." Za tři minuty mám skvělé latté s obrázkem v pěně. A můžu se věnovat rozhovoru se zakladatelem DobroKávy Liborem Hořením.

Jak vás "prodej" kávy za dobré skutky napadl? Je v tom nějaká zahraniční inspirace?

Nevím o tom. Ale o tom, že budu část zisků dávat na dobré věci, jsem přemýšlel už dlouho. Jen jsem nechtěl vzít balík peněz a dát ho nějaké neziskovce, kde nebudu vědět, jak přesně s ním naloží. Loňský silvestr jsem trávil na Bali a četl jsem tam knížku Dalajlámova kočka. Je to o kočce, která se zatoulá do kavárny mnicha. A nějak se mi to v hlavě spojilo a dostal jsem nápad, že budu nabízet kávu za dobré skutky.

Kdy jste udělal naposled nějaký dobrý skutek vy osobně?

Třeba včera. Pršelo a já jsem jel autem na schůzku. Měl jsem asi sedm minut náskok. A najednou vidím na ulici starou paní o holi, jak jde v dešti. Takže jsem zastavil, vzal deštník a doprovodil ji na zastávku.

Myslíte si, že takhle bude DobroKáva fungovat i na ostatní?

Řekl bych, že jde o inspiraci. Když člověk vidí, že nějaký kluk sebral ze země zmuchlaný papír a hodil ho do koše, tak si možná řekne: "Hele, on dělá dobré skutky." A připomene si dobrý pocit, který to provází. A když je pak v situaci, že někomu může, nebo naopak nemusí pomoct, tak je pravděpodobnější, že mu pomůže. 

Který skutek uděláte dnes? Vybrat si můžete na tabuli.

Foto: Josef Kubíček

V kolika jste vydělal své první peníze? 

V sedmnácti podnikáním. Když tedy nepočítám práci pro malé webové agentury ve třinácti nebo čtrnácti letech. Kódoval jsem weby a grafiku.

Proč tak brzo? 

Ono se to odvíjí od rozhodnutí mých rodičů, kteří když mi v jedenácti koupili počítač, měli podmínku, že hry budu hrát maximálně hodinu denně. A jinak budu muset dělat na počítači něco užitečného. A protože jsem chtěl na novém počítači trávit co nejvíc času, tak jsem se začal učit programovat. O dva nebo tři roky později jsem už na zakázku dělal první weby.

A později jste začal podnikat? 

V šestnácti jsem si řekl, že bych chtěl mít nějaký vlastní projekt. Šel jsem na to pragmaticky. Vzal jsem seznam stovky nejnavštěvovanějších českých webů, seřadil je od největšího k těm menším a začal je jeden po druhém navštěvovat. A u každého jsem si řekl, jestli bych ho uměl udělat líp. První byl samozřejmě Seznam a tam mi bylo jasné, že to nezvládnu. Ale stále jich zbývalo 99.

Tímto způsobem jste se rozhodl dělat stránku Toprecepty.cz? 

Ano. Ve stovce nejpopulárnějších webů jsem našel dvě stránky týkající se vaření a jídla. A obě byly z mého pohledu ošklivé a zastaralé. Byl jsem si jistý, že to zvládnu udělat mnohem lépe. A založil jsem Toprecepty.

Takže to neznamená, že máte rád jídlo nebo že jste chtěl být jako kluk kuchař? 

Vůbec ne. Jídlo je fajn, ale moje vášeň a koníček to není. Bylo to opravdu čistě pragmatické rozhodnutí.

Myslíte si, že by stejná metoda fungovala i dnes? Vzít stovku nejnavštěvovanějších webů a najít ten, kterému by se dalo konkurovat?

Stoprocentně. Vlastně mě překvapuje, že to tak každou chvíli někdo nezkouší.

Topreceptům se okamžitě dařilo? 

Měli jsme úspěch rychle. První rok a půl jsem všechny vydělané peníze reinvestoval, zejména do odměn pro komunitu, která obsah pomáhala tvořit. Ale dnes je to ziskový projekt.

Jakou máte návštěvnost? 

Přibližně dva a půl milionu unikátních návštěvníků měsíčně. Což je na desetimilionovém trhu slušné. 

Svoje první velké peníze Hoření vydělal díky on-line kuchařce Toprecepty.cz.

Foto: Josef Kubíček

Jste majoritním vlastníkem? 

Ne. Začínali jsme tak, že jsem měl většinový podíl Topreceptů a programátor, který mi web pomohl vytvořit, měl menšinový. Dnes je to tak, že 80 procent drží firma Pale Fire Capital v čele s podnikatelem Janem Bartou a já si nechal minoritní podíl 20 procent. Ale firmu dál řídím.

Toprecepty jsou hlavním zdrojem vašich příjmů, z nichž pak například platíte DobroKávu? 

Určitě jsou důležitým zdrojem příjmů. Ale zároveň investuju, například jsem dobře nakoupil kryptoměny.