Při pokuřování je napadlo, jestli by nezvládli vytvořit lepší vodní dýmku. Dnes si jejich porcelánovou šíšu dávají až v Dubaji

Teprve zpětně si uvědomuji, jak punkově jsme začínali," vzpomíná designér Vít Bechynský. "Když jsme měli prvních asi deset prototypů, odjeli jsme na největší veletrh vodních dýmek do Frankfurtu. Cestou jsem vyzvedl ve fabrice skleněné spodní části a pak jsme je v noci na hotelu lepili dohromady s porcelánovými vršky. Všude bylo cítit lepidlo. Ale povedlo se nám přivézt na stánek funkční výrobek s vysokou estetickou hodnotou. Nikdo předtím nic podobného neviděl, naše dýmka vypadala, jako kdyby přiletěla z vesmíru."

To se odehrálo před třemi lety. Dnes kouří dýmky značky Shisha Original hosté restaurací v Dubaji včetně nově otevřeného podniku vedle nejvyššího mrakodrapu světa Burdž Chalífy. "Arabové kouří běžně dýmku u jídla, v prvotřídní restauraci má každý svou vlastní a je potřeba, aby měla reprezentativní vzhled," říká třicetiletý podnikatel. Další větší odbytiště má český výrobek z jeho designérského studia v Německu nebo ve Francii, kde žije početná arabská komunita, znají ho ale i zákazníci v Japonsku nebo USA.

"V posledních zhruba deseti letech se způsob kouření vodní dýmky podstatně změnil. Bývala to subkulturní záležitost, provozovaná v temných čajovnách na zemi, kde se kouřila nějaká plechová, většinou ne moc čistá a pohledná dýmka. Dnes vznikají shisha lounge, kde zákazníky obsluhuje školený personál, dýmky se ocitají na stolech a i v důsledku restrikce tabákového průmyslu se z pokuřování šíši stává mainstream," vysvětluje Bechynský s tím, že v Evropě je boom nového způsobu kouření velký, zatímco v arabských zemích se dýmky dostávají z potemnělých kuřáren na výsluní restaurací nebo hotelových lobby barů pomaleji. V každém případě takový vývoj vytváří nové příležitosti na trhu.

Šestá generace

Za značkou Shisha Original ale v samém prvopočátku nestál žádný podnikatelský záměr. Vznikla spíš náhodou. Tři kamarádi se každý týden scházeli na vodní dýmku. Pokuřovali, probírali všechno možné, až je jednoho dne napadlo, jestli by zvládli navrhnout lepší vodnici, než používají.

"Ačkoliv jsme se spíš hecovali, k úkolu jsme od začátku přistupovali zcela seriózně. Podobně jako když pro zákazníky vyvíjíme brýle, cyklistické rámy nebo motorky, pracovali jsme i na konstrukci vodní dýmky," říká absolvent oboru automobilový design na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Už během studia ale přišel na to, že nechce být ve velkých automobilkách jen kolečko v soukolí, a založil vlastní designérské studio, které nese jeho jméno. S ním se, včetně několika spolupracovníků, před tři čtvrtě rokem přesunul z Bratislavy do Prahy, kde teď pracují na nových produktech, jako jsou interiérové lampy nebo designové vázy.

Porcelán forever

Navrhnout vlastní vodní dýmku nebylo pro vystudované designéry vůbec lehké. Vodnice funguje na jednoduchém principu, ale plánek, jak vyrobit model s optimální funkčností, nikde na webu ke stažení není. Došlo proto na metodu pokus omyl. "Odborná veřejnost dnes řeší, jaký má mít dýmka tah, jestli se v ní nepřehřívá voda nebo jak se čistí. Náš model jsme několikrát vylepšovali. Současné dýmky jsou třeba už šestou generací. Dnes je vyvíjíme i na základě připomínek našich zákazníků."

Vývoj a testování trvaly skoro dva roky. Tvůrci třeba několik měsíců promýšleli, jaký materiál použít na vrchní díl. Ten se může hodně rozehřát, uhlíky dosahují až 600 stupňů. "Spousta dýmek je kovových, ale kov váže teplo a přenáší ho dolů do vázy a do vody, která se přehřívá. Což je z uživatelského hlediska špatně. Naproti tomu porcelán je stálý materiál, stejně bude vypadat i za 50 let, je tepelně odolný a dobře se čistí," vysvětluje Bechynský. "To, že nás napadl, bylo vykoupení, protože jsme po roce navrhování měli hotový tvar, otestované funkční věci a pak jsme zjistili, že vrchní díl nemáme z čeho vyrobit, abychom se dostali do normálních výrobních kalkulací při relativně nízkých objemech."

Porcelán je navíc tradičním českým materiálem, proslaveným v zahraničí. Jenomže nebylo možné najít nikoho, kdo by se pustil do dosud nevyzkoušené výroby specifických porcelánových dílů. "V Česku se z porcelánu vyrábějí téměř výhradně hrnky a talíře nebo technické věci, jako jsou pojistky. V tomto odvětví panuje určitá nedůvěra k něčemu novému. Často jsme slyšeli, že to nepůjde."

Výrobci se obávali pustit se do vrchní části dýmky především proto, že je mohutná. "Porcelán je do velké míry ručně vyráběný, a když se peče v pecích až na 1400 stupňů, má vysokou smrštivost, až o 14 %. A je potřeba, aby se smršťoval ze všech stran stejně. Navíc my do otvorů porcelánového těla vkládáme kovové části a všechno musí perfektně sedět," popisuje Bechynský.

Navzdory těžkostem se ale nápadu s porcelánovou dýmkou nechtěl vzdát. Pátral, až narazil na ateliér rodiny Kostřicových, která se zpracováním porcelánu zabývá už několik generací a spolupracuje mimo jiné s designérskou legendou Jiřím Pelclem. "Kostřicové patří k nejlepším na světě. Jako jediní byli ochotní do toho s námi jít. Pomohli nám potom i zaškolit pracovníky ve fabrice, kde se dnes dýmky vyrábějí."

Dlouhá cesta na Blízký východ

S prvními deseti prototypy se vydal designér Bechynský nejprve na veletrh do Frankfurtu a setkal se s pozitivní odezvou. Zákazníci jeho zboží chválili, zaujalo velkoobchodníky, manažery restauračních či hotelových řetězců i zástupce tabákových firem, které používají české dýmky pro testování svých tabáků.