Dostal jsem mail a v něm několik ošklivých řádek. Čtenář nesouhlasí s mým sloupkem a je pohoršen tím, že mám odlišný názor, prezentovaný prý navíc povýšeným způsobem s absencí pokory. Jak napsal, nyní mě už nemá rád.
Pro člověka je to rána. Po napsání několika docela nevinných vět ho kdosi přestane mít rád. Samozřejmě první, co vás napadne, je, že vás zřejmě rád nikdy neměl, poněvadž vzájemný respekt, a zde dokonce zmíněný cit, není založen na jedné větě sloupku. Nicméně důvod k zamyšlení to je.
Když dumáte o smyslu vlastního psaní, je dobré podívat se na klasiky. Co psali, o čem přemýšleli, a především, co se jim podařilo změnit? Takovou malou ukázkou by mohly být věty ze sloupku Karla Čapka Kousek pravdy: "Někdy si nejsme jisti, co je nejhorší zlo veřejného života, zda nenávist, korupce, nebo demagogie; ale největší zlo je nepravdivost, neboť nebýt jí, stála by nenávist, korupce i demagogie tak strašlivě naze před očima všech, že by už ani nebylo nutno ji vyvracet."
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
