Každý den nebo dva jsme měli na základně čerstvý chléb, který pekl lékař výpravy. Musím říct, že mi to teď dost chybí," usmívá se Michaela Kňažková, doktorandka přírodovědecké fakulty, která se před dvěma měsíci vrátila ze základny Masarykovy univerzity na Antarktidě. Letos byla na nehostinném kontinentu podruhé, expedice se zúčastnila už loni. Tehdy byl ovšem pobyt o měsíc kratší.
Výprava složená převážně z vědců musela cestou tam tři neděle čekat, až počasí dovolí přeletět na ostrov Jamese Rosse, kde základna Johanna Gregora Mendela leží. Je to na severním cípu světadílu, který jako by vybíhal vstříc Jižní Americe. "Cestovali jsme s chilskou armádou, vezl nás vojenský ledoborec zajišťující zásobování chilských stanic. Cesta z Česka až na základnu trvala týden," říká třicetiletá vědkyně.
Stejně jako ostatní účastníci výpravy mohla mít i ona vedle zavazadla s osobními věcmi ještě příruční s notebookem a drahými vědeckými přístroji. "Příliš mnoho oděvů není potřeba, hlavní jsou dvě sady oblečení do terénu, které člověk střídá. Na stanici je pračka, takže si můžeme kdykoliv vyprat. Objemnější vědecké přístroje se posílají kargem už asi tři měsíce předem."
Na Antarktidě zkoumá, co tající sníh provádí s terénem. Zjistila, že každý rok odnáší voda z povrchu asi milimetr nejjemnějšího materiálu. "V oblastech, kde se sníh drží, se reliéf snižuje. Snažíme se dopátrat toho, jak některá místa mohla kdysi vypadat. Porovnáme je s jinými lokalitami a na základě toho stanovujeme rychlost, jakou procesy probíhají. Je to v horizontu tisíců nebo desetitisíců let. Jedná se o základní výzkum, který přede mnou nikdo nedělal," vysvětluje odbornice na geomorfologii.
Boj o vodu
Letos její bádání i práci ostatních vědců, jimiž jsou odborníci na lišejníky a houby nebo klimatologové, nepříjemně komplikovalo počasí. Vědecká výprava dorazila na základnu začátkem ledna, krátce po sněhové bouři. Řada výzkumných lokalit byla pod sněhovou pokrývkou a vědci se k nim nemohli dostat. "Sníh znemožňoval i sbírání dat bezpilotními systémy. Mapujeme s jejich pomocí různé geomorfologické tvary nebo vegetaci. Přes závěje se ale nic z toho nedá pořádně zkoumat."
Později se počasí sice zlepšilo, ale v poslední třetině pobytu práci vědcům znemožnily tuhé mrazy. Teplota klesla na minus 15 stupňů a při větru o rychlosti 15−20 metrů za sekundu a přibližně 60procentní vlhkosti se pocitová teplota pohybovala okolo minus 30 stupňů. Na několik dní skoro zamrzl nedaleký potok, jediný zdroj pitné i užitkové vody. "Museli jsme rozbíjet led, hledat pramínky a z nich získávat vodu pomocí menšího čerpadla. Jednu dobu to bylo až tak špatné, že jsme ji stáčeli do plastových sudů a vozili na stanici," líčí nesnáze Michaela Kňažková.
Na základně bylo nezbytné zavést režim šetření vodou a omezit sprchování nebo umývání nádobí. "Kdyby nastala kritická situace a potok zamrzl úplně, museli bychom třeba rozpouštět sníh, což je energeticky hodně náročné. Naštěstí k tomu nedošlo, ale chvílemi to bylo velmi dobrodružné."
Voda získávaná z potoka se pouze přefiltruje, což ji zbaví usazenin, a je připravena k použití. Pro někoho však může být problém, že neobsahuje žádné minerály.
"Kdo trpí na křeče, užívá tablety hořčíku. Já jsem nic takového nezaznamenala, ale stává se, že na začátku pobytu je člověk vyčerpaný. Během teplých dní se snažíme udělat venku co nejvíc práce a denně nachodíme třeba i 25 kilometrů," líčí štíhlá hnědovláska. Přesto se po fyzické stránce na expedici nijak zvlášť nepřipravuje, během zbytku roku sportuje jen rekreačně. "Po návratu cítím, že mi šla kondice nahoru. Poznám to, když běhám po lese s naším psem, jde to jako nic. Snažím se udržet si formu spíš po návratu."
Ponorková nemoc na dohled
Nepříznivé počasí během expedice uvěznilo její účastníky několikrát na základně, a to vždy na tři až čtyři dny. Letos měla výprava rekordních 19 členů, tedy o dva víc než loni, kdy převládaly slunečné dny a vědci se pohybovali hlavně venku. "Dva lidé navíc není tolik, ale základna je malinká, má přibližně 280 metrů čtverečních obytného prostoru, takže pocit přelidněnosti jsem měla větší než minule. Všude někdo byl a najít soukromí šlo jen velmi těžko. Už jsem se těšila, až bude pěkně a ocitnu se ve volné krajině."
Během nuceného azylu si obyvatelé základny dopřávají vydatného spánku, zpracovávají nasbíraná data, zkoumají v malé laboratoři vzorky, sledují filmy nebo se ve společné jídelně oddávají stolním hrám. Letos frčely nejvíc Aktivity založené na předvádění slov. Kdo má ostatních dost, jde si číst. Vybírat může třeba z titulů, které si na základnu dovezli účastníci minulých expedic a nechali je tam pro své následovníky.
"Stanice připomíná stísněné studentské koleje. Spí se v místnostech po dvou nebo po třech, samostatné pokoje mají jen náčelník, lékař nebo profesoři. Součástí stanice je i malá, ale dobře vybavená kuchyňka, kde dvoučlenná služba vždycky uvaří jídlo pro všechny," líčí už dvojnásobná polárnice. Během letošního, asi 70denního pobytu na ni vyšla služba, která má také za úkol vysát nebo vynést koše, přibližně šestkrát za pobyt.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
