Jídlo k literatuře prostě patří. Uvařte si hrabalovské kančí se šípkovou omáčkou a rozmarýnem ze Slavnosti sněženek

Jablko pro Sněhurku. Pečínka z hada pro krále toužícího rozumět řeči ptáků. Sladký perníček z perníkové chaloupky. Jitrnice na stromě a pivo v potoce. "Mámo, usmaž kobližky! − Až mi dojdeš na šišky…" Erben, Hrubín, Drda, Grimmové, Němcová, Lada… Spojení jídla s literaturou začíná už dětskými říkadly a táhne se dál stránkami poezie i beletrie − jako tenká gastronomická linka, bez níž by literatura byla jako pokrm bez koření. A bez níž by se z příběhů vytrácela autentičnost.

Důležité historické okamžiky, které se neodehrávají v ložnicích, probíhají velmi často u stolu. Šťavnaté scény, nad nimiž čtenáře začne honit mlsná, se do paměti zaryjí mnohem lépe než desítky suchopárných popisů. Mnohdy stačí malý, ale šťavnatý a chutný detail. A tak nenápadně a přirozeně získáváme informace o životě a zvycích v dobách minulých a krajích nám vzdálených. Z Mikulášových patálií třeba o tříchodových francouzských večeřích, z Dětí z Bullerbynu o švédských sendvičích, z Káji Maříka o škubáncích s mákem. A od dětské literatury můžeme pokračovat dál, k dílům Dickense, Balzaka, Hemingwaye…