Odložím věci v šatně a stoupám po krátkém schodišti do haly. "Dobrý večer, vítejte na vernisáži," pozdraví mě na konci schodů korpulentní dáma, která mě nenechá na pochybách, že jsem se ocitla v době první republiky. Na sobě má šaty s fiží, pusu namalovanou ostře červenou rtěnkou a zpod kloboučku jí vykukují pravidelné kudrny. Odpovím na pozdrav, projdu kolem ní a zamířím k jednomu z velikých francouzských oken vedoucích na terasu. V místnosti postávají a posedávají další návštěvníci a podobně jako já se trochu nejistě rozhlížejí kolem sebe. Mezi nimi se nenuceně pohybují ženy v dlouhých šatech, jak z filmu Eva tropí hlouposti, a muži oblečení do širokých kalhot a dvouřadých sak. Všichni jsou poměrně mladí.

"Přišla jste také na vernisáž?" přitočí se ke mně jeden z gentlemanů s vlasy ulíznutými brilantýnou. Následuje několik otázek: "Znáte slečnu Apfelsteinovou, majitelku tohoto domu? Jste tady poprvé? Co děláte za povolání?" Váhám, co říct. Pravdu, nebo si mám vybrat nějakou jinou identitu a také předstírat? Tváří v tvář profesionálnímu herci, kterému bych sotva dokázala sekundovat, druhou variantu vyloučím. Mám pocit, že by to bylo jako snažit se držet krok na tréninku se zdatným atletem.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se