Moje čtení: Generální ředitel Českých center Ondřej Černý

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Dočítám Ekonomii dobra a zla skvělého Tomáše Sedláčka, pomalu jsem vtahován do tenat německého překladu chytré knihy bývalého ředitele Britského muzea Neila McGregora Německo. Vzpomínky jednoho národa a pro chvíle kombinace relaxu a jazykového zdokonalení nechybí jedna detektivka (tentokrát Agatha Christie v originále).

V seřazeném zástupu čekají vánoční dárky: Kunderův román Život je jinde, Tyranie aneb 20 lekcí z 20. století amerického historika Timothyho Snydera a sborník Velký regres, mapující v esejích 17 intelektuálů (zastoupen je tu i Václav Bělohradský) neblahý stav duchovní situace dneška.

Máte nějakého zvláště oblíbeného autora, k jehož textům se čas od času rád vracíte?

Dlouhá léta obcování s divadlem v sobě nezapřu: William Shakespeare a Anton Pavlovič Čechov. V jejich hrách se o člověku (i tom dnešním!) dozvíte všechno.

Co jste četl, když jste byl ještě kluk školou povinný?

Miloval jsem Štorchovy Lovce mamutů a neminulo mě převtělování se do Rychlých šípů.

Stále není dost času, ale vy víte, že jednu kniku v tomhle životě musíte určitě stihnout ještě přečíst. Kterou?

Nestihl jsem v mládí učíst Tolstého a Dostojevského. A cítím, že například s Annou Kareninou nebo s Běsy se musím ještě potkat − v celé jejich epické šíři, ne jen v divadelní či filmové zkratce.

S kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína a na co byste se jí při té příležitosti chtěl zeptat? 

Rád bych na sklenku vína pozval Boženu Němcovou. Na nic bych se neptal, jen poslouchal, koukal do jejích smutných očí a nechal se unášet její ženskostí a provokujícím intelektem.

A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, či dokonce byste si troufl s ním ztroskotat na pustém ostrově?

To fakt nevím. Duše spisovatelské jsou mnohdy velice citlivé a dlouhé pobývání s nimi by člověku mohlo rozhodit i tak dosti vratkou duševní rovnováhu.

Foto: archiv