Jazzová dílna Zuzany Válkové: Sudety jedna, Sudety dva

Severočeský Most, středa dopoledne, mráz, inverze. Sudety jako Sudety, říká si nejdřív člověk, který se v nich narodil a trochu se jimi zabýval, ale není to tak docela pravda: z těch moravskoslezských jako by častěji táhl duch velkých dějin, což není vždycky špatné, protože tamním městům zbyla aspoň historická jádra. Tady se otáčím zleva doprava, hledám centrum, kde se člověk ocitne "ve městě" nebo "na korzu", ale nenacházím ho. Město esteticky uvázlo na ploše posledních 60 let a očima se můžete chytit jen porůznu vyskládaných betonových kvádrů − ty vyšší bývají socialistické, ty ploché raně kapitalistické.

Okolí Mostu je také jiné, než znám ze "svých" Sudet odsouzených k obdobným socioekonomickým výhledům − odlivu lidí a přílivu tekutého hněvu, který se v Praze (zvlášť po volbách) špatně vysvětluje. V hlavním městě se často blábolí o tom, že tyto části země ze závisti "plivou do tváře" střední vrstvě, přejí jí ostudu, diktaturu a bůhvíco ještě. Bylo by skvělé, kdyby se mi podařilo byť jedinému podobně argumentujícímu člověku naznačit, že existují životní situace, v nichž mají pojmy jako "Evropská unie" nebo "liberální demokracie" zhruba stejnou váhu jako "kvark" či "jehněčí sous vide", ale moc s tím nepočítám. Makroekonomicky vzato jsme se nikdy neměli líp a v tabulkách to vychází, tak kdo si nač stěžuje, že ano, to bude beztak nějaký blb zasažený Aeronetem.