Režisér Radim Špaček: Točení podle skutečnosti ze mě snímá odpovědnost za to, že jsme si vymysleli ptákovinu

První tři týdny v lednu strávil Radim Špaček ve sportovní hale. Vyrostla pouze pro filmaře v jednom křídle Průmyslového paláce na pražském Výstavišti, kde stál každý natáčecí den horentní sumu. Štáb pracoval od rána do večera. Snažil se zachytit stěžejní momenty filmu o vítězstvích a prohrách české basketbalové reprezentace mezi roky 1938 a 1951.

Hlavní hrdina Franta je vášnivým sportovcem, basketbal se s kamarády učí hrát od Američanů. Chce být tak dobrý jako oni. Jenže začne válka. Za protektorátu čeští basketbalisté nemohou poměřovat síly se zahraničními týmy. O to větší vypukne nadšení, když se Čechoslovákům podaří na mistrovství Evropy v Ženevě těsně po válce vyhrát… Příběh vychází ze skutečných událostí. Je také pravda, že reprezentanti ČSR bydleli během ženevského šampionátu ve vykřičeném domě, což filmovým tvůrcům posloužilo jako místo setkání hlavního hrdiny s jeho životní láskou Michelle. Krátce na to přichází Vítězný únor a do života hráčů a sportovních činovníků vstoupí kádrové prověrky. Závazky vůči Sovětskému svazu pak poznamenají i finálový zápas našich proti "spřátelené mocnosti" na mistrovství Evropy v Paříži v roce 1951. Poválečná euforie i vyhlídky mladé generace berou zasvé.