Povídka spisovatele Petra Stančíka o Petru Hannigovi: Dodekafonický pomalík aneb Petr Med jede na Hrad

Stalo se v Mostu posledního zářijového dne roku 1975. Kolesová rypadla si brousí korečky a chystají se vytěžit poslední zbytek města Mostu, na němž stojí pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dva metry pod zemí se tomu bezhlesně chechtá mrtvola alchymisty a špiona královny Alžběty Edwarda Kelleyho. Ten právě tady v Mostu spáchal sebevraždu roku 1597. Pětku stačí posunout na konec a máme letopočet 1975. Kelley posledním dechem své smrtné město Most proklel, aby ho pohltila země. Teď na jeho slova konečně došlo. Kelley si mne kostnaté prsty. Ale co to? Kostel na poslední chvíli nakládají na koleje, výpravčí zapíská a chrám se velebně rozjíždí směrem ke špitálu svatého Ducha. Takový vlak se nedá svěřit lecjakému strojvedoucímu. Řídí jej klávesami a rejstříky varhan regenschori Petr Hannig čili Petr Med. Hraje magicky dodekafonickou předehru písně Město ER. Měchy mu šlape básník Josef Kainar, který nikdy nezemřel, nýbrž musí chodit po světě, dokud mu Ivan Abelatný neodpustí jeden rozhlásek, což už teď není příliš pravděpodobné.