Povídka spisovatele Michala Šandy o Michalu Horáčkovi: Sázka

Počkal, až hráč skloněný nad stolem dokončí rozmáchlé tempování a odehraje karambol. Vedle kulečníkových stolů byly nízké stolky s mramorovou deskou osázenou černými a bílými čtverci. Obezřetně mezi nimi proplul, aniž by do některého z nich drknul a rozmetal rozehranou partii. Ve druhé části kavárny měly stoly pod deskou šuplátka na karty a mince. Byly v bohatě polstrovaných, uzavřených boxech. Když se původní kožený potah ošoupal a proseděl, čalouníci z národního podniku Restaurace a jídelny je potáhli lacinou koženkou. V boxu strategicky umístěném v nejzazším rohu, odkud byl přehled po celé kavárně, seděl Sázkař, obklopený okolo stojícím hroznem pošermovaných myší, a v centru obíral kořena. Bimbo se mlčky pohledem pozdravil s vrchním Lhotákem. Nepostradatelná osoba byl tenhle číšník. On to byl, kdo U Nováků už po dvě desetiletí tahal za veškeré nitky. Bez jeho vědomí a souhlasu se nemohlo nic. Když s kávou a dvěma pivy na stříbrném tácku míjel Bimba, krátce mu špitnul cosi do ucha, a sice že dneska bude valcha u starého Růžičky.

Dřív než vyšli ven, oba se spontánně zastavili ve dveřích. Potemnělou Vodičkovou ulicí se rozléhalo rachocení tramvaje. Rychlejší byl Sázkař: "Devítka."