Moje čtení: Mária Gálová, ředitelka české pobočky aukční síně Dorotheum

Rozpad Československa zásadně změnil váš život. Zajímá vás dnes, s odstupem 25 let, interpretace těchto událostí od historiků nebo třeba i romanopisců?

Rozpad Československa jsem sledovala takříkajíc v přímém přenosu a byla to bolestná zkušenost. Nemám potřebu se k tomu vracet. Avšak vzpomínám si na knížku, která mě na začátku 90. let poznamenala a byla tak trochu předzvěstí toho, co pak následovalo. Napsal ji Pavel Tigrid a jmenuje se Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu.

Jaké knihy máte tedy dnes na nočním stolku?

Jako vždycky jich tam mám několik. Nyní knížku, kterou zrovna čtu (Ljudmila Ulická − Daniel Stein, překladatel), knížku, kterou jsem dočetla, ale ještě ji potřebuji mít "nablízku" (Jan Guillou − Stavitelé mostů), knížku, do které se čas od času začtu (Luc Ferry − Rozumět životu), knížku, která mě inspiruje (Christopher McDougall − Takoví normální hrdinové), knížku, která mě fascinuje (The First Peo­ple of Alaska), a také vždy nějakou o moderní architektuře (Philip Jodidio − Complete Works of Calatrava). A většinou tam nechybí poezie (Anna Świrszczyńska − Jsem ženská).

Máte nějakého zvláště oblíbeného autora? 

Můj nedávný objev je současný islandský spisovatel Jón Kalman Stéfansson. Děj v jeho knížkách nehraje tak zásadní prim, jejich krása spíše spočívá v bohatém jazyce, kterým dokáže vyjádřit ty nejobyčejnější věci i nejniternější pocity. A stálice? Například Škola malého stromu od Forresta Cartera, Běž, kam tě srdce povede od Susanne Tamarové nebo E = mc², lásko moje od Patricka Cauvina.

Existuje kniha, která vás zásadně ovlivnila v dětství?

Milovala jsem knížky Astrid Lindgrenové, nicméně že by mě nějaká zasáhla natolik, aby to ovlivnilo můj další život, to si neuvědomuji. Napadá mě však, že jsem si i v mnohem pozdějším věku hodně kupovala dětské knížky, a to díky povedeným ilustracím. Navštěvovala jsem také bratislavskou Bibianu, kde se prezentovala světová špička ilustrátorů. To asi ovlivnilo mé estetické vnímání a vztah k výtvarnému umění.

Jakou knihu si určitě ještě musíte přečíst?

Je jich více, ale ta zásadní je Bible.

S kterým autorem byste ráda zašla na kávu? 

Bavilo by mě povídat si například s Veronikou Šikulovou a Danem Hevierem, což jsou vynikající slovenští autoři mé generace, a to nejspíš o běžných věcech, které prožíváme. Nebo s Michaelem Třeštíkem mluvit o sběratelství, umění a vůbec o životě.

A s kým byste se nebála strávit desetihodinový let?

Asi by to byl Václav Cílek. Jeho eseje i knížky mě obohacují a otevírají mi hlavu, abych přemýšlela víc, ale hlavně jinak o věcech a místech kolem nás.

Foto: Tomáš Nosil