Propletenec uliček se zastaralým osvětlením. To je Tokio, které mám nejradši, říká spisovatelka Leierová

Východisko ke knize o české novinářce a japonském malíři, který vytváří geniální padělky starých mistrů, ji napadlo někde v lesích na poloostrově Kii, na jihu Honšú. Putovala tehdy několik dní se svým mužem a dětmi prastarými a opuštěnými cestami, které tam vedou od chrámu k chrámu, až začala přemýšlet ve třetí osobě.

"Najednou tu byl příběh člověka, který jde také tuhle pouť. Ale − proč se na ni vydal? Kdo ho donutil, aby ji absolvoval proti své vůli? Začalo mi to vrtat hlavou. A brzy mi bylo jasné, že je to žena," říká Martina Leierová.

Poslední roky prožila v Japonsku a s časem, který jí poskytla pozice manželky českého diplomata, se vyrovnala inspirativním způsobem.

Její prvotina, detektivní příběh ze světa byznysu s výtvarným uměním, je zároveň zajímavým, místy až emotivním obrazem Japonska. Země, které je pro většinou z nás stále tajemnou šifrou.