Šéfkuchařka "Kamu" Rundusová: V Asii jsem se učila vařit od domorodců

Zážitky a zkušenosti z cest po celém světě se jí staly inspirací a podkladem pro knihu, která je stejně jako Kamu výjimečná. Jmenuje se Nejbarevnější kuchařka. "Chtěla jsem pořádnou knihu, nic malého. Vlastně jsem chtěla ještě větší, ale nakonec mi to rozmluvili," směje se, když v rukou svírá více než čtyřsetstránkovou publikaci plnou barevných receptů i lidských příběhů.

Její oficiální křest se uskutečnil vpodvečer 29. listopadu v holešovickém kreativním prostoru Vnitroblock, první série výtisků je už nyní vyprodaná. "Vytvořila jsem takový svůj památník, a pokaždé když budu chtít vzpomínat na předešlé cesty, stačí otevřít tuhle knížku. Je totiž úplně celá já."

Jaký je to pocit, napsat svou první knihu?
Pro mě je to dosažení jednoho z životních cílů, něco, co jsem vždycky chtěla udělat. Stejně jako jsem vždycky chtěla vařit, bylo mým snem i psaní, už na základce. O jídle jsem blogovala, psala na Facebooku a Instagramu, ale lidi mi začali "nadávat", že píšu hrozně dlouhé příspěvky, kdo to má prý číst číst (smích). Zároveň od nich přišel podnět udělat knížku. Tak jsem se zamyslela nad tím, že spojit lásku k psaní a vaření by mohlo stát za to.

Kuchařky a gastronomické knihy obecně mívají obvykle užší zaměření, třeba na jeden region. Nejbarevnější kuchařka je ale průřez hned několika světovými kuchyněmi na několika kontinentech…
Ano, oblastí je tam hodně. První plán sice byl udělat ryze vietnamskou kuchařku, ale potom, když jsem cestovala a sbírala recepty ze všech koutů světa, mi bylo líto knihu omezit na jeden úzký okruh. Přišlo mi, že význam a smysl má spíš udělat něco komplexnějšího, barevného, z různých kultur. Všechny základní suroviny se totiž neustále opakují a v mojí kuchařce se objevují takové země, které mají pokrmy na podobné bázi i podobné koření – akorát je trochu jinak používají.