Zpěvačka Jana Kirschner vydává novou desku. A znova si v hudbě dělá, co chce

Bylo by to nejspíš úžasně pohodlné. Po 20 letech na česko-slovenské hudební scéně by mohla sklízet plody středoproudé slávy: vysedávat v porotách talentových soutěží, dávat rozhovory o módě, kolezích z showbyznysu i vaření. Nahrávala by písně s jednoduchými rýmy a příjemnými beaty. Jenže Jana Kirschner se kolem roku 2010, kdy vyšla její přelomová deska Krajina rovina, rozhodla, že fanouškům nebude nabízet to, o čem si myslí, že je potěší, ale to, čím udělá radost sobě.

Zabralo to famózně. Jana Kirschner se proto ve spolupráci s partnerem a otcem svých dvou dcer, renomovaným hudebním producentem Eddiem Stevensem, rozhodla, že se pustí ještě dál od břehu. Před pár lety přišlo duo Kirschner−Stevens s dvojalbem Moruša Biela a Moruša Čierna, jež na to, jestli si "bude mít posluchač co broukat", nehledí už vůbec. Zádumčivá, radostná i místy poťouchlá pouť po středoevropských hudebních vlivech dala vzniknout výjimečné nahrávce, na níž se Jana Kirschner projevuje jako básnířka i interpretka schopná fungovat napříč žánry. A co na to její fanoušci, kteří někdejší finalistku soutěže Miss milují v sonzích typu V cudzom meste či Líška? Zapomněli na to, že "desky už se dneska neprodávají", a Moruše se staly multiplatinovými.