Moje čtení: advokátka Hana Marvanová

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Právě čtu velmi zajímavou a zároveň aktuální knihu Zima přichází − Proč je nutné zastavit Vladimira Putina, kterou napsal Garry Kasparov, bývalý šachový velmistr. Zajímá mě, co se skutečně v Rusku děje, a mám pocit, že to mnoho lidí u nás poslední dobou podceňuje.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Mám jich více: Boženu Němcovou, Karla Čapka, Ferdinanda Peroutku, Milana Kunderu, Josefa Škvoreckého, Jana Wericha a také Franze Kafku, Alberta Camuse, Stefana Zweiga, Grahama Greena, Oscara Wilda. Málo známé je dílo Ferdinanda Peroutky, například román Oblak a valčík, k němu se vracím. Oslovuje mě i ruská literatura, třeba Jeden den Ivana Děnisoviče od Alexandra Solženicyna. A opakovaně čtu i dopisy Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

Co jste četla, když jste byla malá holka?

Téměř všechno od Jaroslava Foglara nebo Julese Verna a také vědeckofantastickou literaturu − Ludvíka Součka, Stanislawa Lema a další. Zajímal mě vesmír a budoucnost. A pak ještě musím připomenout knížku Poctivý Abe. Ta mě ovlivnila i profesně − je totiž o životě Abrahama Lincolna, který jako právník pomáhal obyčejným lidem a za cenu osobní oběti prosadil zrušení otroctví v USA.

Kterou knihu si ještě určitě musíte přečíst?

Bohužel mám mnoho knižních dluhů. Ráda bych si třeba přečetla knížky, které teď vyšly o T. G. Masarykovi v souvislosti s osmdesátým výročím jeho úmrtí. Masaryk byl výjimečná osobnost a nebál se stát si za svými názory.

Máte nějakou zvláště oblíbenou literární postavu?

Napadá mě třeba Scarlett O'Harová a její věta: "Na nepříjemné věci budu myslet až zítra."

Se kterým autorem byste ráda zašla na skleničku dobrého vína? 

Takových by bylo! S některými to už bohužel nejde. Napadá mě Ferdinand Peroutka, Milena Jesenská, Jan Werich nebo Božena Němcová.

A existuje autor, se kterým byste se nebála strávit desetihodinový let? Anebo byste si troufla i ztroskotat?

Desetihodinový let bych mohla strávit se spoustou spisovatelů, určitě by bylo o čem si povídat. Třeba s Bulatem Okudžavou o Rusku nebo Arnoštem Lustigem, který ani přes těžký život neztratil smysl pro humor. Na pustém ostrově bych ale asi měla jiné starosti než diskutovat s jakýmkoli spisovatelem.

Foto: archiv