Svazuje mě vědomí, že dělám něco zakázaného, říká sprejer Timo. V Praze vystavuje své malby

Labuť v šálku levituje na noční obloze, pod níž jako loďka pluje odšťavňovač. Kolíčky stojí na stupni vítězů a v květináči vyrostlo zahradnické kropítko. Za snově lyrickými motivy v obrazech a objektech by málokdo hledal autora street artu, brněnského básníka a provokatéra, který vystupuje pod přezdívkou Timo. Jeho první pražskou výstavu připravila galerie Pro Arte.

Už léta si Timo slibuje, že s malováním po zdech skončí. "Moc tomu ale nevěřím. I teď mám v hlavě tři věci, které by venku měly smysl," říká na omluvu, že se stále schovává za přezdívkou a nenechá se fotografovat. "Jsou to moje zadní vrátka, ulice mě pořád baví," dodává autor.

Výstavu nazvanou Napiš přichystal na míru galerie Pro Arte. "Nechtěl jsem převážet jen staré obrázky po republice," říká absolvent brněnské Fakulty výtvarných umění. Otevřel proto krabici, do níž odkládá své kresby, a začal staré výtvory přemalovávat. A také spojovat do mnohoznačných celků a imaginárních krajin, v nichž vystupují různé předměty denní potřeby jako třeba ramínka ze skříně, ale i mořské medúzy.

"Nejprve to byly jednotlivosti. Líbilo se mi, že je to takové vyčištěné, ale pak mě napadlo, že je to spíš opuštěné. Teď jsou to krajiny, do nichž můžu ty své předměty házet jako slova, jež se slepují do vět. Je z toho příběh, který mě baví, i když úplně nevím, co v něm je. Významy mi podkluzují, nemůžu se jich pořádně dotknout," popisuje své obrazy umělec.

Ježíšek ze skříně

O některých bizarních předmětech tvrdí, že se mu pouze líbí jejich tvar, u jiných si ale vzpomene, odkud přicházejí − nejčastěji ze snů nebo z dětských vzpomínek. Jako například nejstarší z vystavených obrazů, na němž drobná postava vychází ze skříně.

Je to Ježíšek, vystupuje z místa, kam se před Vánocemi ukrývají dárky. "Až někdy v osmi letech mi máma prozradila, že dárky Ježíšek nenosí. Mně se pak sesypal svět," usmívá se Timo a snaží se vzpomenout, proč má jeho Ježíšek hlavu děrovanou jako cedník.

"Už nevím, jestli je to vršek pampelišky, nebo dírky po bodlinách," popisuje autor, a když se setká jen s nechápavým pohledem, ještě vysvětlí, že bodlinami myslí svatozář znázorňovanou na starých sochách v katolických kostelech. Rád do nich chodí na mši.

Plavovlasý muž s plachým úsměvem moc neodpovídá představě sprejera, jenž čmárá po zdech provokativní nápisy. Však jsou také jeho výtvory častěji laskavé a jemně pošťuchující než pobuřující.

"Máš na míň!" přečtou si řidiči na nosníku dálničního podjezdu. Pod jiným mostem je lakonicky nastříkané "Ticho" nebo "Napiš".

Občas někde nasprejuje svoji básničku, nebo přenese modlitbu z křížku, kdysi určující vesnické pomezí, na plechová dvířka elektrorozvodu.

První pražský nápis od Tima zdobí tunel pro pěší mezi Karlínem a Žižkovem. Nad spodním vchodem stojí chlácholivé slovo "Neboj". Nastříkal je tam letos v rámci festivalu umění ve veřejném prostoru m3.

Pár aktivistických i hodně zlobivých "kusů" ale má Timo také na svědomí: obchodnímu řetězci Albert se nelíbilo, když jejich logo přepsal na název vídeňské galerie Albertina, značku televize Nova předělal na Hovna a billboard komunistické strany s heslem "S lidmi pro lidi" doplnil o portrét kněze Josefa Toufara, jehož umučili komunističtí vyšetřovatelé.

"Významy mi podkluzují, nemůžu se jich pořádně dotknout," říká streetartista Timo o svých obrazech.

Nejvíc však bylo o Timovi slyšet před čtyřmi lety, když v nejrušnějším brněnském podchodu u Hlavního nádraží namaloval logo společnosti profitující z rychlých spotřebitelských půjček Home Credit. Udělal z něj Home Less.

"Kopl jsem do vosího hnízda, ze kterého vyletěli sršni," glosuje smršť, jež brzy po vernisáži následovala. Provokativní nápis byl totiž součástí oficiální výstavy galerie Myšina, spravovanou Vysokým učením technickým. Po intervenci samotného ředitele Home Creditu u vedení školy musel Timo nápis přetřít. Změnil jej na "Všechno bude".

"Hrozně mě překvapilo, jak silná to byla reakce," vzpomíná na nepříjemné okamžiky umělec a přiznává, že vedle naštvanosti cítil i strach. Ten jej ostatně v různé intenzitě provází od začátku sprejerské kariéry.

"Svazuje mě vědomí, že dělám něco zakázaného. Proto jsem teď byl strašně rád, že jsem mohl dělat výstavu pro galerii. Že jsem mohl vlézt do jakési ohrádky, kde je klid, a nemusím se strachovat." Timova výstava v galerii Pro Arte potrvá do 31. října.