Cestování je podle Tomáše Halíka, prezidenta České křesťanské akademie, velmi náročné umění, ke kterému patří také něco si nastudovat o zemi, do níž se chystáte. "Pak je také třeba mít otevřené nejenom oči, ale i mysl a srdce. Vlastní zemi člověk může poznat teprve tehdy, když ji může srovnat s jinou."
Halík takto mohl srovnávat v letech 1968 až 1969, pak měl ale jako osoba nepřátelská komunistickému režimu zákaz cestovat. Na oblíbená místa se tak do listopadu 1989 vracel jen ve snu. Když se sen stal skutečností, ani nemohl uvěřit, že opět nesní.
"Jedno z míst byla lavička v Oxfordu, na které je napsáno, že na ní mohou sedět jen profesoři školy," vzpomíná Halík na 20. srpen 1968. Tehdy litoval, že se narodil v komunistické zemi a nikdy v Oxfordu nemohl studovat, natož učit. "Za 33 let jsem se vrátil jako hostující profesor a sedl si na tu lavičku. Tam jsem se omluvil pánu Bohu za tu netrpělivost, protože jsem si uvědomil, že když si člověk něco skutečně přeje, tak se mu to vyplní. Ale v jiný čas a za jiných okolností, než očekává."
Od roku 1990 je Halík zván na zahraniční univerzity, kongresy i turné, na nichž představuje své knihy. "Navštívil jsem všechny kontinenty této planety," říká a přiznává, že dovolenou ovšem tráví na jednom místě. "Každé léto už 20 let jezdím do jedné poustevny v Německu. Pět týdnů jsem tam zcela sám, medituji a píšu knihy."
Vatikán: V blízkosti světce, který měl smysl pro humor
Hned v prvních měsících po pádu komunismu navštívil Halík Vatikán. Papež Jan Pavel II. jej pozval, aby mu pomohl s přípravou cesty do Československa. Šlo o první misi do postkomunistické země. Do té doby Halík působil 11 let v ilegalitě jako tajně vysvěcený kněz, takže neměl kněžské oblečení.
"Hned ráno ještě před otevřením jsem klepal na specializovaný obchod na náměstí svatého Petra, abych si koupil kleriku a košili s kolárkem," vzpomíná, že když se to papež dozvěděl, tak mu oděv požehnal. Měsíc pak na přípravě cesty pracoval, setkával se s papežem, poznal vnitřní svět Vatikánu. Každé ráno také procházel Bronzovou bránou.
"Když jsem ukázal místní legitimaci, stráž mi v Michelangelových uniformách vzdávala poctu halapartnami. Přiznám se, že mě to bavilo, dělalo mi to dobře." Před každým ranním jednáním se Halík šel s papežem pomodlit do soukromé kaple. "To jsem měl skutečně pocit, jako když padá kámen do hlubiny a dělají se kolem víry, stejně tak mě stahoval s sebou. Opravdu jsem měl dojem, že jsem v blízkosti světce. Ale zároveň to byl člověk s velkým smyslem pro humor a úžasnou pamětí."
Japonsko: Na pivu s japonskými mnichy
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje předplatné i na delší období a tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
