Tři příběhy: "Byla to moje první láska. Byl z vesnice, já byla z vedlejšího maloměsta..."

1.

"Byla to moje první láska. Byl z vesnice, já byla z vedlejšího maloměsta, takže jsme o sobě v tom našem malém světě věděli. Potkali jsme se, klasicky, na diskotéce. Respektive na jednom festivalu, kde hrála hrozná hudba. Ale my na maloměstě chodíme na akce ne kvůli jejich kvalitě, ale abychom se viděli s lidmi. Já ho tam zahlédla a vzpomněla si, že jsme spolu jezdili vlakem. Přišla jsem za ním, šli jsme na tu diskotéku a celou cestu jsme si povídali. A on se za pár dní ozval.

Přestože jsem ho oslovila já, tak jsem byla ta, kdo to měl víc na háku. Na začátku furt psal a psal a psal, já furt nechtěla, nechtěla, nechtěla. Až jsem jednou řekla: ‚Tak dobře!‘ Šli jsme na rande a tak to celé začalo. Byli jsme spolu čtyři roky. Během té doby jsme se na čas i rozešli – myslela jsem, že chci mít větší svobodu –, ale pak mi bez něj bylo hrozně smutno. A on byl neuvěřitelné vytrvalý. I když jsem byla protivná – a sama věděla, že jsem protivná –, tak za mnou stejně přišel a snažil se mě rozveselit.

Chodila jsem na střední, bydlela na intru, byla vystresovaná, neustále řešila písemky a často neměla vůbec náladu na jeho povídání o tom, co během dne prožil. Ale on stejně povídal a usmíval se. Tehdy už pracoval – školy ho vůbec nezajímaly, chtěl vždy dělat rukama. V tom mě hodně vzdělal. Ukázal mi, jak vypadá vesnický život – poprvé jsem se s ním projela na traktoru, naučil mě, jak se králíci stahují z kůže, nebo že se dá všechno možné opravit. Také mi ukázal sílu rodiny. Oni se doma v jednu chvíli dokázali seštěkat jak psi, ale přitom věděli, že se strašně milují. A bylo to vidět. Kdykoliv se dostali do nějakého konfliktu, třeba i banálního, kdy do sebe s někým strčili někde na akci, tak se za sebe bráchové postavili. To pro mě byl strašně silný pocit.

Poslední noc, co jsme spolu prožili, byla skvělá. Celou jsme ji propařili. Nad ránem jsme šli z diskotéky, svítalo. Byl tam i můj nejlepší kamarád z dětství se svojí holkou. Chodili jsme ulicemi, povídali o blbostech. Pak jsme došli domů a leželi vedle sebe. On když se opil, tak do mě hodně šil, ať se rozhoupu ohledně našeho budoucího života. Nebylo to tak, že by si přede mě kleknul a požádal mě o ruku, ale vlastně mi to tak připadalo. Mě ale za dva dny čekala maturita, takže jsem o budoucnosti zatím vůbec nechtěla přemýšlet.

Usnuli jsme a on v poledne odjížděl domů – odpoledne měl fotbalový zápas. Hrozně se mu nechtělo, já mu říkala, ať zůstane, ať jeden zápas vynechá. Ale nakonec nezůstal. Na zápas jeli odpoledne v dodávce – jedenáct chlapů, on seděl vedle řidiče. V jednom místě byla nezpevněná krajnice, kolo jim zapadlo do kanálu, převrátili se a on jako jediný zemřel.