Herečka Tereza Brodská
Foto: Herbert Slavík
Tereza Brodská zkouší novou divadelní hru a přitom, věřte nevěřte, studuje knihy o myslivectví.

Jaké knížky máte právě teď na nočním stolku?

Leží mi tam divadelní hra Johnny Adamsové Gede­onův uzel. Je to komorní drama, které zkouším s Vilmou Cibulkovou. Premiéra bude na podzim, chceme na ni pozvat i autorku a moc se těšíme. Čtu také knihu Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem. Silný román. A pak knížky o myslivosti, protože už brzy si k našemu malému pejskovi pořídíme ještě ohaře munsterlandského a mně nezbude než vstoupit do mysliveckého svazu. A tak studuji a chystám si klobouček a kamizolku, znáte to.

Co jste četla, když jste byla malá holka?

Milovala jsem Káju Maříka, protože mi ho četla maminka.

Máte dnes nějakého oblíbeného autora?

Fascinuje mě tvorba Lenky Reinerové. Měla jsem to štěstí, že jsem se s touto pozoruhodnou Češkou píšící německy a patřící ke slavné pražské literární scéně mohla také osobně setkat. Skvělá žena. Okouzlující. Vzdělaná a pokorná. Noblesní. A nemohu nepřipomenout fotografické knihy svého muže Herberta Slavíka. Stále mě překvapuje širokým záběrem a neotřelým pohledem. Mám ráda jeho knihy věnované sportu, knihy portrétů Tváře 1 a 2, obdivuji, jak fotí architekturu − třeba Kramářovu vilu −, často se také vracím ke knize, již nazval 20 let v Česku, a zvláště mě zasáhla Hrdost a odvaha. To je exkluzivní svědectví z vojenských operací a zahraničních misí našich vojáků. Kniha emotivní, která mě přiměla k tomu, že jsem se o armádu začala více zajímat a hledat související literaturu. Nejsilněji pak na mě zapůsobila zpověď Pavla Stehlíka Do temnoty a jeho druhá kniha Já, voják v Afghánistánu. Českým veteránům patří můj obdiv.

Existuje kniha, o níž víte, že si ji ještě určitě musíte stihnout přečíst?

Kolik mi dáte tiskových stránek na ten dlouhý seznam?

Tak to zkusím jinak… Kterou autorku byste ráda pozvala na čaj o páté?

Ráda bych si dala rande s Terezou Boučkovou. O čem bychom si povídaly? Přece o ní, o tom, jak vychovávala dvě adoptované děti a jak našla odvahu o tom napsat.

A s kterým autorem byste si vydržela povídat po celý let přes Atlantik?

Neletěla bych do Ameriky, ale spíš do Francie. Mám to tam ráda. Ale protože se v letadle bojím, chtěla bych vedle sebe muže se smyslem pro humor, jenž by mě dokázal rozptýlit. Nejlépe Petera Maylea. Když bychom letěli do Provence.

jarvis_598c5302498e27acf731d38c.jpeg
Foto: archiv