S horskými výstupy máme zkušenosti. Prochodili jsme asi všechna česká pohoří, Vysoké a Nízké Tatry, Fatru, rumunský Parang a Retezat, slovinské a rakouské Alpy. Letos v červenci jsme se s kamarádem vydali na téměř dvoutýdenní cestu po bulharských pohořích Rila a Pirin.

Čekala nás zhruba stodvacetikilometrová cesta přes dvě nejvyšší hory Balkánského poloostrova – Musalu s nadmořskou výškou 2925 metrů a 2914 metrů vysoký Vichren. 

Den první a druhý: Výhledy

Do Bulharska jsme přiletěli, kvůli rychlejší dopravě a vyššímu pohodlí. Na poměrně malé sofijské letiště před pár lety na rozdíl od toho pražského přivedli metro, a tak jsme v centru rychle. Protože obchody otevírají až v 10 hodin, prohlížíme si novorenesanční architekturu, sakrální památky a vykopávky částí měst, která předcházela dnešní Sofii.

Svezeme se metrem do stanice Joliot-Curie. V obchodě Campingrocks kupujeme plynovou lahev. Tu jsme s sebou z pochopitelných důvodů nemohli vzít do letadla, takže je nutné sehnat ji na místě. Šroubovací 250gramová lahev tu vyjde na 9 leva (130 korun). Pak už se pěšky přesouváme na jižní autobusové nádraží. Jezdí odtud spoj, který nás přiblíží úpatí pohoří Rila.

Výhled na Ireček přes ledovcové jezírko po kupobití. Vpravo vykukuje Musala.

Výstup začínáme v Borovci. Díky sedačkové lanovce ušetříme nohám prvních zhruba 400 nadmořských metrů, kvůli špatně zavřenému batohu při tom ale přicházíme o plechovku bulharského piva. Z výšky 1750 metrů pak vyrážíme po svých. Vydáváme se po zelené značce, brodem přes dvě horské říčky k hlavní cestě. Ta vede pod místním lyžařským areálem. Postupně se nám otevírá pohled na Ireček (2852 m n. m.), Malou Musalu (2902 m n. m.) a Musalu samotnou (2925 m n. m.). Brzy ale začíná pršet.

V silném větru a prudkém dešti dobíháme do zimního vchodu nedostavěného hotelu, kde se převlékáme do suchého a teplého. V tu chvíli začínají padat kroupy a oblohu osvětlují blesky. Jeden z nich trefuje kámen zhruba 40 metrů od nás a vzduchem létají jeho úlomky. Déšť a krupobití vydrží něco přes hodinu, pak se mraky rozestupují. V jedné z místních chat nám starší paní za 15 leva nabízí přespání a my ho přijímáme, i když na postele skrz střechu trochu kape a nefunguje tu elektřina.

Den třetí: Musala

Výstup na Musalu jsme začínali brzy ráno za mlhy a mraků. Zde se již mraky trhají a tak ukazují další cestu.

Přes noc znovu sprchlo a ráno se probouzíme do mračen a mlhy. Horalským okem odhadujeme, že by pršet nemuselo, balíme a začínáme výstup na nejvyšší horu Rily Musalu (2925 m n. m.). Na vrchol to máme jen 500 metrů, to je jeden Ještěd. Cestou kolem nádherných ledovcových jezírek a přes potoky obkroužíme jeden z předvrcholů Irečku. 

Pokračujeme suťoviskem vzhůru a pár set metrů od vrcholu se mlha rozpouští. Z Musaly máme nádherný kruhový výhled na celé pohoří a jeho nejbližší okolí. Po krátké přestávce na focení vyrážíme dál, přecházíme hřebenovkou přes Malŭk Bliznak (2777 m n. m.), Golyam Bliznak (2779 m n. m.) a Ovcharec (2775 m n. m.). V sedle nad Grancharem (2330 m n. m.) si dáváme delší přestávku a oběd a rozmýšlíme se, jestli sejít dolů k jezeru a přespat tam, nebo pokračovat dál a nahnat čas a kilometry.

Počasí vypadá stále lépe, tak pokračujeme. Překonáváme Kovač (2646 m n. m.) a po odpočinku u malého jezírka scházíme do sedla Groni Kuki, kde si vybíráme místo na spaní u prameniště řeky. V nadmořské výšce kolem 2450 metrů nečekáme příliš komárů. Omyl!

Den čtvrtý: Vrch andělů

Další cesta před námi z Vrchu andělů.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se