Výprava na bulharské vrcholy: Pohoří Rila a Pirin nabízí kamenité štíty, rozkvetlé louky a nádherné výhledy

S horskými výstupy máme zkušenosti. Prochodili jsme asi všechna česká pohoří, Vysoké a Nízké Tatry, Fatru, rumunský Parang a Retezat, slovinské a rakouské Alpy. Letos v červenci jsme se s kamarádem vydali na téměř dvoutýdenní cestu po bulharských pohořích Rila a Pirin.

Čekala nás zhruba stodvacetikilometrová cesta přes dvě nejvyšší hory Balkánského poloostrova – Musalu s nadmořskou výškou 2925 metrů a 2914 metrů vysoký Vichren. 

Den první a druhý: Výhledy

Do Bulharska jsme přiletěli, kvůli rychlejší dopravě a vyššímu pohodlí. Na poměrně malé sofijské letiště před pár lety na rozdíl od toho pražského přivedli metro, a tak jsme v centru rychle. Protože obchody otevírají až v 10 hodin, prohlížíme si novorenesanční architekturu, sakrální památky a vykopávky částí měst, která předcházela dnešní Sofii.

Svezeme se metrem do stanice Joliot-Curie. V obchodě Campingrocks kupujeme plynovou lahev. Tu jsme s sebou z pochopitelných důvodů nemohli vzít do letadla, takže je nutné sehnat ji na místě. Šroubovací 250gramová lahev tu vyjde na 9 leva (130 korun). Pak už se pěšky přesouváme na jižní autobusové nádraží. Jezdí odtud spoj, který nás přiblíží úpatí pohoří Rila.

Výstup začínáme v Borovci. Díky sedačkové lanovce ušetříme nohám prvních zhruba 400 nadmořských metrů, kvůli špatně zavřenému batohu při tom ale přicházíme o plechovku bulharského piva. Z výšky 1750 metrů pak vyrážíme po svých. Vydáváme se po zelené značce, brodem přes dvě horské říčky k hlavní cestě. Ta vede pod místním lyžařským areálem. Postupně se nám otevírá pohled na Ireček (2852 m n. m.), Malou Musalu (2902 m n. m.) a Musalu samotnou (2925 m n. m.). Brzy ale začíná pršet.

V silném větru a prudkém dešti dobíháme do zimního vchodu nedostavěného hotelu, kde se převlékáme do suchého a teplého. V tu chvíli začínají padat kroupy a oblohu osvětlují blesky. Jeden z nich trefuje kámen zhruba 40 metrů od nás a vzduchem létají jeho úlomky. Déšť a krupobití vydrží něco přes hodinu, pak se mraky rozestupují. V jedné z místních chat nám starší paní za 15 leva nabízí přespání a my ho přijímáme, i když na postele skrz střechu trochu kape a nefunguje tu elektřina.

Den třetí: Musala

Přes noc znovu sprchlo a ráno se probouzíme do mračen a mlhy. Horalským okem odhadujeme, že by pršet nemuselo, balíme a začínáme výstup na nejvyšší horu Rily Musalu (2925 m n. m.). Na vrchol to máme jen 500 metrů, to je jeden Ještěd. Cestou kolem nádherných ledovcových jezírek a přes potoky obkroužíme jeden z předvrcholů Irečku. 

Pokračujeme suťoviskem vzhůru a pár set metrů od vrcholu se mlha rozpouští. Z Musaly máme nádherný kruhový výhled na celé pohoří a jeho nejbližší okolí. Po krátké přestávce na focení vyrážíme dál, přecházíme hřebenovkou přes Malŭk Bliznak (2777 m n. m.), Golyam Bliznak (2779 m n. m.) a Ovcharec (2775 m n. m.). V sedle nad Grancharem (2330 m n. m.) si dáváme delší přestávku a oběd a rozmýšlíme se, jestli sejít dolů k jezeru a přespat tam, nebo pokračovat dál a nahnat čas a kilometry.

Počasí vypadá stále lépe, tak pokračujeme. Překonáváme Kovač (2646 m n. m.) a po odpočinku u malého jezírka scházíme do sedla Groni Kuki, kde si vybíráme místo na spaní u prameniště řeky. V nadmořské výšce kolem 2450 metrů nečekáme příliš komárů. Omyl!

Den čtvrtý: Vrch andělů