Mistři v bazénu. Liberecká galerie vystavuje světové umění ze sbírky za 100 milionů eur

Salvador Dalí by měl z toho spojení určitě radost: tam, kde se dříve lidé koupali a ždímali své plavky do výlevek, se nyní procházejí návštěvníci galerie a obdivují obrazy a sochy. I Dalího a jiných surrealistů.

Oblastní galerie v Liberci, sídlící v bývalých městských lázních, vystavuje od 13. července práce největších evropských modernistů. Přehlídka svým názvem Giacometti − Picasso − Chirico odkazuje ke třem z nich.

Výstava je výběrem toho nejlepšího z velké soukromé sbírky rakousko-německého galeristy Helmuta Klewana. Veřejnost si ji poprvé mohla prohlédnout v galerii v Augsburgu, odkud putovala do vídeňského Belvederu, kde začátkem roku zaznamenala velký ohlas. Liberec je třetím a posledním evropským městem, kde se Klewanova sbírka představuje.

"Augsburg je naše partnerské město a my si s tamní galerií každé dva roky vyměňujeme program," osvětluje cestu umělecké kolekce do severních Čech ředitel liberecké galerie Jan Randáček. Stejným způsobem se zde před čtyřmi lety podařilo vystavit i kompletní grafické dílo Albrechta Dürera.

Přehlídka 160 převážně modernistických děl je spíš přímočará než rafinovaná. Artefakty tří mužů jmenovaných v názvu výstavy čekají hned u vchodu, od každého jeden. Vedle zářivě barevné kresby Pabla Picassa Nahý muž a stojící žena visí ještě zářivější obraz předchůdce surrealismu Giorgia de Chirica Piazza d'Italia s koněm. Trojici doplňuje subtilní socha Klec od existencialisty Alberta Giacomettiho.

Přehlídka má šanci zaujmout i velice sváteční návštěvníky, kteří si mohou v expozici "vyzobávat" jen ta nejslavnější jména. Od Salvadora Dalího naleznou jednu perokresbu a ještě koláž, od Picassa kreslené akty a studie hlav, de Chirico tu má tři autoportréty a sérii obrazů se snovou, jižansky barevnou architekturou.

Mistři v bazénu

Na ochoze visí autoportrét Man Raye a Jean Dubuffet je představen několika naivistickými malbami. Od Francise Bacona jsou vystaveny nejen portréty, ale i studie mužských zad při holení. Stružka krve na pořezané tváři jako by byla nenápadnou signaturou pověstného bouřliváka.

Ve sbírce Helmuta Klewana, která čítá šest tisíc děl, dominují ještě jiná, především rakouská jména. Sběratel se od začátku zaměřoval na práce vídeňských akcionistů, jejichž provokativní, nahotou, krví a spermatem prosycené řádění v 60. letech osobně sledoval. Akcionisté, například malíř a performer Günter Brus nebo Hermann Nitsch, byli mezi prvními, koho Klewan hostil ve své vídeňské galerii, otevřené v roce 1970. Vítaní byli také v mnichovské pobočce, již galerista zprovoznil o osm let později.

Něco z někdejší vídeňské divokosti, která je s odstupem času vnímána jako důležitý zářez rakouských autorů do vývoje světového umění, je cítit i v Liberci.

Například série Brusových kreseb se brutálně naváží do jiných umělců, detailně znázorňuje jejich mučení. Od Hermanna Nitsche tu jsou naturalistické koláže s krvavými skvrnami. A například Christian Ludwig Attersee, bratislavský rodák, někdejší vrcholový jachtař, který si dal jméno po vyhlášeném jezeře, v Liberci ohromuje obrazy s pop­artovými kočičkami okrášlenými piercingem či plátnem s natáčkami na ženském přirození.

Sběratel Helmut Klewan pochází z rodiny rakouských starožitníků, na rozdíl od rodičů se ale zajímal o moderní umění, jehož se stal propagátorem. Uspořádal první výstavu Alberta Giacomettiho v německy mluvících zemích a pomohl proslavit vídeňský akcionismus. Kromě umění sbírá hudební alba a singly, vystupuje i jako DJ.

Rád dává k dobru historku, jak byl pozván do Buckinghamského paláce, aby zahrál na oslavě 40. narozenin prince Charlese, což odmítl. Druhý den totiž začínal veletrh s uměním a on si spočítal, že tam vydělá víc peněz.

Čtyřiasedmdesátiletý Helmut Klewan, který své galerie ve Vídni a Mnichově už dávno zavřel, nemá děti, a tak hodlá sbírku, jejíž hodnotu odhaduje na 100 milionů eur, odkázat muzeu umění. Kterému, to zatím neprozradil.