Císařovo slovo bylo slovo Boží, to je zakořeněné i v dnešní lidové Číně. Mladá generace se však učí přizpůsobovat zemi vlastním představám

Potkaly se v Praze. Katherine (Xie Kaixin, "Šťastná"), Catherine (Chi Ziyuan, "Zdravá") a Irina (Li Jiayang, volně "Slunce, rodina a štěstí"). Tři čínské slečny, které si pro pohodlnější kontakt se Západem vybraly nová jména a občas si s chichotáním napovídají, když se jimi mají oslovit. Katherine je studentkou prvního ročníku práv na Východočínské univerzitě v Šanghaji a tvrdí, že Kathy zní podobně jako její vlastní jméno Kaixin. Catherine, druhačku z prestižní Šanghajské univerzity politických věd a práva, zaujal jeho význam − v řečtině totiž znamená "čistá". Irina, její spolužačka s vůlí měnit svět, současnou Čínu nevyjímaje, se nechala inspirovat oblíbenou postavou z amerického seriálu, která dokázala pomstít zradu na svých milovaných. Všechny mladé ženy přivedla do Prahy účast na letní škole European Centre for Career Education, díky níž prohloubí své znalosti práva a později poputují na stáže do prestižních evropských firem.

Budoucí právničky se shodují, že vybírat si v dospělosti nové jméno, byť jen na chvíli, je vzrušující úkol. Není to také naposledy, co se hovor točí kolem bohatství významů, jimiž jejich rodná řeč oplývá, anebo nedorozumění, k nimž může dojít, když se složité myšlenky převádějí do jednodušších kódů. Chybí jim občas anglická slovíčka pro běžné postřehy či situace? Samozřejmě, říkají, a kolik je té čínské poezie, kterou nikdy nikdo nepřeloží! Irina, původem z provincie Jün­-nan, jejíž severozápadní část je historickou součástí Tibetu, začne vyprávět o své vášni pro starou kulturu tompa (dongpa). Ta má vlastní jazyk s unikátním systémem zápisu, jemuž nerozumí ani většina Číňanů. Její milovaní hrdinové však evropskému zvědavci mizí za hradbou čínských znaků.