Ondřej Trojan: S filmem o Tomanovi bych se chtěl ještě jednou podívat do Hollywoodu

Začínal jako "sklepák" a rád točí parodie. Do cesty mu ale vstoupil příběh Zdeňka Tomana, který se podílel na převratu v roce 1948 a zároveň na vzniku státu Izrael. Uvažoval, že by do hlavní role obsadil bratra Ivana Trojana, ale nakonec to nevyšlo.

"Jednak neměl v době natáčení čas a taky jsem se bál určitého vzájemného ostychu," říká Ondřej Trojan. Momentálně připravuje další ročník festivalu ve Slavonicích a sní o tom, že se s filmem o Tomanovi ještě jednou podívá do Hollywoodu na udílení Oscarů.

Hrdina vašeho nového filmu Zdeněk Toman není příliš známou historickou postavou. Jak jste se o něm dozvěděl?

Náhodou. Na jeho příběh mě upozornila scenáristka a režisérka Zdeňka Šimandlová. Žije sice v Austrálii, ale když zjišťovala údaje o Tomanovi, strávila skoro čtyři roky v Praze. Původně o něm psala scénář na objednávku. Měl pojednávat o Tomanovi jako o osobě, která se výrazně zasloužila o stát Izrael, protože tak Izraelci Tomana vnímají, do jisté míry po právu. Jenže jak se autorka dozvídala, co byl hlavní "hrdina" vlastně zač, scénář jí začal ujíždět jinam, než si přáli zadavatelé. Nakonec měl snad 500 stran a dostal se do ruky mně. Vzal jsem si ho s sebou na dovolenou do Thajska a přečetl ho jedním dechem. Toman i všechny události okolo něj mě začaly fascinovat. Uvědomil jsem si, že třetí republika je téměř nezmapované období naší historie. Moc se o ní netočí, nepíše, nemluví. Přitom právě během těch několika let vznikly zárodky politiky, jejíž traumata si neseme dodneška. Byla to doba, kdy komunisti začali používat uzurpátorské putinovské metody a do republiky se sápali agenti KGB.

Jakou roli v tom hrál Toman?

Byl to šéf zahraniční rozvědky, Žid a zároveň oddaný komunista. Slánský a tehdejší mocenské špičky o něm věděli, že je dobrý kšeftař, a přes ministerstvo vnitra ho úkolovali, aby ve velkém šmelil a sháněl peníze na financování kampaně KSČ. Toman na šmelině vydělal obrovské sumy i pro sebe a svoji rodinu. Kšeftoval také s americkým velvyslancem Steinhardtem. V Německu nakupoval majetky a přepisoval je na svoji ženu, která o nich ani nevěděla. Je pozoruhodné, s kým vším udržoval styky. Třeba Jan Masaryk na něm byl chorobně závislý a skoro každý večer mu telefonoval. V té době byl už nemocný a Toman měl na něj obrovský vliv. Podepsal se na tom, že Jan Masaryk nepodal demisi a vlastně potopil demokraty, kteří nebyli schopni se domluvit na společném postupu, což umožnilo předčasné volby a nástup komunistů k moci.

Bylo na Tomanovi něco pozitivního? Sám jste říkal, že Židé ho tak vnímají.

Toman měl po válce výsadní postavení. Statisíce Židů, kteří přežili druhou světovou válku a byli zavlečeni do východní Evropy, emigrovaly přes Československo do amerických zón v Rakousku a v Německu a posléze do Palestiny. Když československá vláda schválila, že židovští uprchlíci mohou přes naše území procházet, Toman měl pravomoci k tomu, aby hranice libovolně otvíral a zavíral. S každým uprchlíkem kšeftoval. Řekl bych, že účel světil prostředky. Židé a Američané mu za to rádi platili, protože Židům hrozily na některých místech pogromy, jako byl třeba ten v polských Kielcích, kde rok po válce bylo povražděno přes 40 lidí. Bez toho, že Toman nechával židovské navrátilce projít, by asi stát Izrael nevzniknul. Ostatně podílel se, opět zištně, i na prodeji zbraní Izraelitům. Penězi, které tak utržil, byla financována komunistická partaj.

Je zarážející, že Toman kšeftoval s židovskými uprchlíky a přitom sám byl židovského původu.